Po dobytí Berlína v květnu 1945 vstoupila Rudá armáda do zničeného města jako vítěz. Mnoho sovětských vojáků bylo po letech války naplněno hněvem, bolestí a touhou po pomstě. Berlín, hlavní město nacistického Německa, se stal symbolem konečného zúčtování. Právě zde se odehrála jedna z nejtemnějších kapitol poválečné historie: masové znásilňování německých žen. Historici odhadují, že během a po bitvě o Berlín bylo znásilněno přibližně 100 000 až 130 000 žen.
Oběťmi nebyly jen dospělé ženy, ale i dívky a starší ženy. Některé byly znásilněny opakovaně nebo skupinově. Lidé se snažili ukrýt ve sklepech nebo v troskách budov, ale ani to často nestačilo k záchraně. Zoufalství a hrůza se staly běžnou součástí každodenního života obyvatel Berlína.
Sovětské vedení zpočátku tyto činy přehlíželo nebo zlehčovalo. Stalin sám měl údajně poznamenat, že „vojáci si zaslouží trochu zábavy“. Až později byly některé excesy potrestány, ale většina případů zůstala bez následků. Tento akt masového násilí měl dlouhodobé důsledky – nejen fyzické, ale i psychické. Mnohé ženy trpěly celý život, některé spáchaly sebevraždu, jiné zůstaly navždy traumatizované.
Dnes se o těchto událostech mluví více otevřeně, ale po desetiletí bylo toto téma tabu. Oběti nemluvily ze strachu nebo studu, společnost nebyla připravena naslouchat. Poválečná spravedlnost pro ženy, které přežily peklo okupace, byla neúplná a často chyběla zcela. Přesto je důležité tyto příběhy připomínat – nejen jako historické varování, ale i jako akt úcty vůči nevinným obětem války…
Zdroj: 1
Přidat komentář