Jiang Xueqin se narodil v Kanadě a absolvoval geopolitickou školu na Yale v USA. Skutečnost, že kritizuje západní systém, vychází z jeho analýzy a předpovědí, které se v mnohých naplnily. Nejnovější povídání o kolapsu západu a resetu, co člověk, který pozoruje a myslí – ví a cítí, že systém, který tu dnes je, dlouho nevydrží…
New Age (česky Nový věk) je náboženské hnutí či forma lidové religiozity náležející mezi západní esoterismus, jež zahrnuje širokou škálu věr a praktik jako léčitelství, channeling, věštění či pozitivní myšlení, společně s různými alternativními či pseudovědeckými interpretacemi historie a přírodních věd, které však nemá jednotnou věrouku ani organizaci.[1]
Často ztotožňované s příchodem astrologického Věku Vodnáře. V 70. a především 80. letech 20. století se však význam výrazu New Age významně rozšířil a počal označovat množinu různých věr a praktik vycházejících ze západního esoterismu, jež jsou mezi sebou sice historicky spjaty a jež vycházejí ze stejného či podobného diskursu, ale již nutně netvoří hnutí s jednotným pohledem na svět a milenialistickými očekáváními.[1]
Pokusy o definici a zařazení New Age narážejí na jeho značně rozmanitý charakter. V hnutí neexistuje přes řadu společných představ žádná koherentní věrouka a jeho charakter je výrazně individualistický. Jednotlivci a skupiny v rámci hnutí si mohou být blízké, vzájemně se kopírovat a transformovat svoje ideje či být v mnoha záležitostech ve vážném rozporu, často se také ani nechápou jako součást nějakého hnutí, ale vidí sami sebe jako následující svou osobní duchovní cestu. Příznivci New Age také často odmítají chápat své hnutí jako náboženské, jelikož náboženství chápou jako dogmatická, autoritářská a úzkoprsá. Z těchto důvodů se následovníci New Age prohlašují spíše za „spirituální“ než „náboženské“.[2] Historik náboženství Olav Hammer v tomto ohledu srovnává New Age s lidovou zbožností, jež často také synkretizuje prvky z více zdrojů a netvoří ucelený systém. Sociolog Colin Campbell hnutí označuje za „náboženský underground“ či „kultovní milieu“, prostředí, v němž mohou existovat nesouvisející, někdy i protichůdné věroučné představy, jež sdílejí určité charakteristiky.[1]
Historické kořeny hnutí New Age sahají do takzvaného Třetího velkého probuzení ve Spojených státech (cca 1855–1930), během kterého byla založena Teosofická společnost a vznikla hnutí Nového myšlení, Křesťanské vědy, transcendentalismu a spiritualismu. Jmenovaná hnutí bývají řazena pod takzvaná harmonická náboženství či americkou metafyzickou tradici a navazují na Swedenborgovo učení o přímém a osobním kontaktu s duchovní realitou a víru v mesmerismus, respektive živočišný magnetismus, jež byla popularizována prostřednictvím Phinease Parkhursta Quimbyho (1802-1866). Harmonická náboženství jsou založena na představě že duševní svět jedince se manifestuje ve fyzické realitě a má tak zásadní podíl na jeho zdraví, blahobyt a životní podmínky vůbec. Spiritualismus kromě toho ovlivnil New Age fenoménem „channelingu“ – přijímáním zpráv od nehmotných bytostí prostřednictvím média, zatímco z teosofie byl převzato zaujetí východními náboženstvími, víra v karmu, reinkarnaci a vznešené Mistry.[2] Poslední výrazným impulsem pro vznik New Age byl spojen s psychologií, především analytickou psychologií Carla Gustava Junga (1875–1961) a Hnutím lidského potenciálu, ovlivněným humanistickou psychologií.[1]
Přestože většina duchovních předchůdců New Age pochází ze Spojených států samotný tento výraz, vyjadřují víru v nadcházející proměnu světa, lidstva a jeho vědomí, se objevil v anglických post-teosofických kruzích v 50. letech 20. století. Poté, co se tato idea dostala do Spojených států došlo k následné integraci s učením harmonických náboženství a novými psychologickými přístupy. New Age ze začátku zůstával marginálním fenoménem, ale jeho význam narostl během 60. let kdy se došlo k převzetí jeho myšlenek, vedle dalších forem západního i východní esoterismu, kontrakulturou 60. let.[1]
Od 70. let počal být New Age chápán jako hnutí lidí se společnými cíli, což podpořilo vydání knihy Vodnářské spiknutí Marilyn Fergusonové. Brzy už se však jako New Age označovala širší škála osob a organizací nesdílejících původní milenialismus, a takový náhled převládl během 80. let a od 90. let New Age počal splývat s kulturou hlavního proudu. New Age tak ztratil svůj kontrakulturní charakter, slovo samotné začalo být někdy používáno v pejorativním významu, a s ním spojená literatura i praktiky a jejich provozovatelé získali na komerčním významu.[1]
Jednou ze základních myšlenek New Age je odklon od materialistického chápání světa a důraz na nehmotné, především vědomí či nespecifikovanou energii, které umožňuje člověku měnit realitu. Podobně je akcentována mentální a duchovní povaha nemocí a tím pádem i jejich léčení, nezávislost člověka na jeho fyzickém těle je vyjádřena vírou v reinkarnaci. Zároveň je dualismus hmoty a ducha odmítán a je prosazován holistický pohled.[1]
V rámci hnutí je současná společnost chápána jako kladoucí přehnaný důraz na rozumové poznání a proto je akcentována role intuice či duchovního vhledu. Poznání také může být získáno kontaktem s vysoce vyvinutými bytostmi, případně božskou částí člověka samotného, a tento proces je označován jako channeling. Pomocí channelingu údajně vznikly některé významné New Age texty jako Seth Material Jane Robertsové a A Course in Miracles Helen Schucmanové. V podobném kontexu mohou být chápány divinační praktiky – v New Age především astrologie a výklad tarotu, ale také věštění z Knihy proměn nebo severských run.[1]
Příznivci New Age se s oblibou odvolávají na různá starověká náboženství, především egyptské či indické, a pokouší se v nich najít styčné body s vlastní vírou, které měly být získány stejným vhledem do zákonitostí vesmíru, ačkoliv velká část věr a praktik a hnutí je velmi pozdního původu. New Age náhled na svět je také považován za potvrzovaný taktéž moderní vědou, především kvantovou fyzikou.[1]
Religionista Wouter Hanegraaf chápe Hnutí lidského potenciálu, psychologické hnutí vzniklé v 60. letech 20. století, jako psychologický protějšek hnutí New Age. To vychází z humanistické a transpersonální psychologie a lze do něj řadit například gestalt terapii, postupy vycházející z učení Wilhelma Reicha, transakční analýzu nebo takzvaná self religion („náboženství Já“, „spiritualita Já“) jako Transcendentální meditace, scientologie nebo Erhard Seminars Training.[3]
V New Age je spíše než na biomedicínský aspekt nemoci na její chápání z hlediska nemocného, zdraví může být chápáno jako vysoká fyzická, citová a duchovní funkcionalita, zatímco subjektivně vnímány nedostatek vitality či kreativity jako nemoc. Mezi konkrétní léčitelské praktiky v rámci hnutí patří například:[1]
Mnoha užívaným praktikám je společná víra v existenci neviditelné životní síly či „energie“. Tělo je taktéž chápáno holisticky takže jedna část těla ovlivňuje jinou (akupunktura, akupresura, reflexologie) či z jedné části těla lze vysledovat celkový zdravotní stav (iridologie), z toho taktéž plyne že léčením „duše“ může být léčeno tělo a obráceně. Kromě životní síly je předpokládána taktéž „skrytá anatomie“ těla jako je aura či čakry.[1]
Mezi New Age a novopohanstvím, lze nalézt řadu styčných bodů, některými badateli je druhé z hnutí řazeno pod první. Obojí bylo ovlivněno kontrakulturou 60. let a demokratizací volby náboženství. Mezi oběma hnutími však lze nalézt i řadu rozdílů. Zatímco novopohanství chápe posvátno jako všudypřítomné a klade důraz i na jeho přítomnost ve fyzickém světě tak New Age vychází z gnosticismu a transcendentalismu a chápe hmotné jako překážku v duchovním růstu nebo přinejmenším jako sekundární a méně významnou část reality. První z hnutí klade důraz na cyklický běh času, druhé usiluje o konečnou transcendenci. Existují také rozdíly sociologické, obě hnutí se sice vyznačují nedostatkem hierarchie a velkým množství samostatně praktikujících, ale zatímco pro New Age je typický vztah klienta a poskytovatele služby – astrologa, léčitele či například učitele jógy, pro novopohanství je to netypické.[2] David Zbíral označuje za jejich společné rysy environmentalismus, léčitelství a přírodní medicínu a feminismus, poukazuje však že novopohanství klade oproti universalistickému New Age důraz na rozvoj lokálních tradic, je zaměřeno více ritualisticky a zpravidla se neorientuje na duchovní proměnu západního světa .[4]
Mezi další hnutí, metody nebo představy spojené s hnutím New Age náleží především:
Podle příznivců New Age je veškerá spiritualita kolektivním vlastnictvím a tak jsou často obviňováni z kulturní krádeže, především v souvislosti se spiritualitou domorodých Američanů. Původní obyvatelé chápou bezmyšlenkovité přebírání svého duchovní dědictví, které je během tohoto procesu romantizováno, zjednodušováno a komercializováno, jako další formu kulturního imperialismu. Přístup k hnutí však není mezi domorodými Američany jednotný, zatímco Lakotové jsou vůči němu silně nepřátelští tak jiní, jako například Sun Bear, spisovatel odžibvejského původu, jsou vůči němu smířlivější či jsou sami součástí New Age.[2]
New Age v širším slova ztratil svůj kontrakulturní charakter a stal se součástí mainstreamové kultury, často tak získal výrazně konzumní charakter a je označován například jako „duchovní supermarket“. V tomto ohledu je také vnímán jako narcistický a mělký.[2]
Podrobnější informace naleznete v článku New Age (hudba).
Výrazná část hudby identifikovaná s New Age je instrumentální či elektronická (Jean-Michel Jarre). Skutečný vývoj lze sledovat na začátku 70. let mimo jiné s interprety ambientní hudby. Výrazný je také dotek s world music, reprezentovaný např. interpretem Yanni. Obvyklé je využití syntetizátorů, práce s lidským hlasem (zpěvačka Enya), elektrické klávesy, akustické kytary (Medwyn Goodall). Jedním z nejvýznamnějších představitelů New Age je britský hudebník Mike Oldfield, který vyniká kombinací mnoha hudebních nástrojů (především elektronických). Hudba tohoto stylu je typicky optimistická s vizí lepší budoucnosti, zaměřená na pozitivní hodnoty (krása, dobro), které má u posluchače vyvolávat.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Ne každý, kdo seje antibiblickou zahradu bludů a domýšlení bude žít v klidu a pokoji. Takový ničí zahradu vlastní, i těch, co na ni hrdě zve. Takových je už příliš mnoho. Boží moc neslouží k ověřování si Jeho trpělivosti nebo sebeklamných odůvodňování vlastní ideologické spásy, dle našich norem a hloupostí, bez zodpovědnosti (prvně té duchovní v opravdovosti), nebo zodpovědností nedostatečnou, či falešnou.
Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. (2 Timoteovi 3:5)
Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a špatnosti! (Matouš 23:28)
Před Božím hněvem jsme varování a stále napomínáni. Chceme být čistí, jako svatí, morálně i přirozeně – mysl, srdce, tělo i duch. V srdci chceme uniknout všemu, co přijde na tento svět. Na tento svět přichází duchovní úpadku, doba extrémního vzrůstu nemorálností a duchovních bludařů, takových, co rádi v jednom kuse klamou sebe i ostatní nabídkou falešného světla. Přichází nejen doba temna, soužení, ale obrovská vlna lhostejnosti, sleposti, nadutosti, opovrhování, pýchy a legie zvrhlosti v myslích mnohých.
Ve své přirozenosti nejsme nikdo stvořen pro opak charakteru, než toho jediného Božího, jak nás Stvořitel/Otec stvořil. Nejsme tu od uctívání lidí, v podobě papežů, popularizovaných bohatýrů, jakýchkoliv vůdců, politiků nebo prezidentů. Nejsme tu od pohanského zbožšťování jejich, ani přírody – ničeho, co Bůh stvořil, kromě Jeho samotného, jak stálo, a stojí v neměnném Desateru Božích přikázání.
Samotné Desatero Božích přikázání si katoličtí protestanté. Katolíci vzpurně odmítají vše, kde není aktivní přítomnost jejich démonického modlářství – nahrazení falešným křesťanstvím (katolicko-modlářské antikřesťanství), ale Božím křesťanstvím nekatolickým, dle Bible. Vlk v rouše beránčím (papežství/osoba v bílém) se skrývá za vše biblické, ale jádro je velmi výrazným způsobem záměrně pohanské a plně modlářské.
Plně oddaná Církev katolická se s svým rouháním a herezemi daleko nedostala. Co je vidět není skryto, a co je skryto je usvědčeno Duchem svatým. Katolická Církev si skrze své papežství přepisovala doby a zákony. Varující na tento fakt jsou označováni za blázny a bludaři, vše označující dle svého neduchovně pudového rozumu za bláznovství, vyvyšující sebe samotné jako „hledače Světla“.
Prohlubování světa plného paradoxu a bezcharakterního bludu přináší pohanům a falešným věřícím chvíli blaha i zisku (zásadově ne vždy obojí). Na takové v případě neobrácení se a následování své pyšné široké cesty příjde tma a záhuba. Skrze nejrůznější biblická varování, nelze opomenout jedny z hlavních. V pohanské ideologii a odhalení skutečné povahy indiktrionálního rouhání falešné Církve (v Bibli jako katolická nevěstKa/hanl. také filcka oděna purpurem a šarlatem – barva biskupů a kardinálů“), zkoušela srazit Pravdu v Písmu svatém, skrze úpravu částí Desatera Božích přikázání – konkrétně se jedná dvě Vatikánem změněná přikázání: Exodus 20:2 a Exodus 20:4, které zní:
Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,
6 a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách.
11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.
Boží hněv je pro nevěřící, nevědomé a neposlušné. Mnozí, právě tak, jako katolíci zapoměli na Boha a jeho obraz, jeho Zákony a Příkázání. Následují svého bůžka, vlastní idol, náhradu, náhradu Boha i jeho Slova Božího. Bůh byl přibit obraznými hřeby modlářství a mnohými náhradamy, s odměnou soli vrhanou do Jeho ran (představující vše antibiblické).
Bůh se nenechá špinit a nevaroval mnohé pro to, aby tu zanechal věrné, poslušné, napravitelné, činící pokání a Pánovu vůli plnící. Jsou mezi vámi i takcí, co odmítají kompletní Písm svaté, Desatero, Zákon/Smlouvu (Starý a Nový – Bible) a o Ducha svatého prosí zbytečně. Ducha tlumí a rmoutí, scházejí a sejí na cestě pohanské a cestě zkázy.
Vytržení není hoden nikdo, proto Pán vytrhne jen a pouze svou církev – POUZE KRISTOVU CÍRKEV/BOŽÍ DUCHOVNÍ DĚTI, žádnou Církev ze světa!
V roce 1981 se v malé jugoslávské vesničce jménem Medjugorje měla zjevit šesti dětem panna Maria. Příběh tohoto zjevení je ale velmi podivný a řada indicií nasvědčuje tomu, že se vše událo trochu jinak. A tento díl bude neobvyklý i pro vás, naše pravidelné diváky. Jde totiž o vyjímečný letní díl, který vznikl za neobvyklých okolností a průvodcem tak nemohl být ani Zdeněk, ani Martin…
Chat GPT (umělé inteligence a Antikristova mysl) odpověděl na otázku, co by mělo být provedeno, pokud byl ďábel a chtěl zotročit lid bez použití násilí…
Kdybych byl ďábel, který se snaží zotročit lidi, bez násilí, bych jemně manipulovat s jejich přání, potřeb a vnímání reality. Zde je několik možných strategií, než jsem mohl udělat:
Závislost na pohodlí – vytvořil bych společnosti, založené na pohodlí, kde se každý nejmenší nepohodlí je vnímán jako katastrofa. Lidé, kteří jsou závislí na pohodlí, nečiní žádné kroky, které by mohly ohrozit jejich pohodlí. Postupně začnou vyhýbat obtížné otázky, výzvy a změny, které vedou k duševní stagnaci.
Rozmazané reality – vytvořil bych dezinformací a informací, které by způsobilo, že lidé ztrácejí schopnost rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co není. Informace chaosu povede k tomu, že lidé ztratili důvěru v orgány, a nakonec jeden v druhém. V takovém prostředí je snadné zavést nějaké přesvědčení a uložit falešné příběhy, které ovlivňují způsob, jakým si myslí.
Mistrovství zábavy – vytvořil bych mít nekonečné množství zábavy balení – série, hry, sociální sítě, které odstranit pozornost od důležitých věcí. Zábava se stane, úniky z reality a tak, aniž by bylo nutné měnit nebo přemýšlet o své vlastní životy.
Posílení konzumního nechat jít – lidé ztratili ve snaze o novější věci a služby, budou-li začít definovat, co vlastní, a ne, kdo jsou. Závislost na spotřebě je vede k tomu, že se stanou loutkami systému, který je snadno manipulovateľný marketing a propagaci „požadované“ životní styl.
Polarizace společnosti – obrátil bych, aby se lidé proti sobě, posílil bych politické, ideologické, náboženské nebo kulturní rozdíly. Rozdělit společnost, která bojuje zevnitř, to je snadnější ke kontrole. Lidé, kteří bojují mezi sebou, nevnímají, že jsou manipulovaní z venku.
Podívejte se na dlouho – doporučuje bych jim žít na dluh. Dluh se stává forma kontroly, protože dlužníci se obávají o ztrátu finanční stability a svobody. Když jsou lidé závislí na finanční systém, je snazší je zvládnout a udržet pod kontrolou.
Všechny tyto mechanismy jsou založeny na psychické slabostiach muže, jako je chamtivost, lenost, nebo strach. S těmito nástroji jsem mohl, pomalu, neviditelně převzít kontrolu společnosti, až lidé přestanou usilovat o svobodu, protože si mysleli, že jsou šťastní…
Starověký svět byl plný pohanství. Pohanství je termín popisující víru a uctívání více bohů. Starověcí pohané uctívali bohy spojené s přírodou, obvykle pomocí soch a obrazů.
Ve skutečnosti tvrdil, že je Stvořitelem všeho, včetně přírody a fyzického pořádku. Uctívání Jeho stvoření bylo pro Něho ohavností.
I když pohanství a polyteismus nejsou dnes v západním světě tak běžné, mnohé z jejich prvků s námi stále zůstávají v různých tradicích, z nichž některé jsou spojeny s křesťanstvím.
Jednou z těchto tradic jsou vánoční svátky, které mají hluboké kořeny v pohanství. Mnozí se diví, jsou Vánoce čistě pohanské svátky.
1. Pohanské načasování Vánoc
Biblické slavnosti určené Bohem se slaví ve třech ročních obdobích: na jaře, v létě a na podzim na severní polokouli l
Starověcí lidé v Evropě, zejména v severních částech, nenáviděli zimu nejen proto, že byla zima, ale také pro tmavé dny s pouhými pár hodinami slunečního světla. Mnoho pohanských civilizací slavilo zimní slunovrat, protože znamenal čas, kdy se dny začnou prodlužovat. Viděli to jako den, kdy slunce (uctívané jako bůh) začalo dobývat temnotu zimy.
V roce 274 římský císař Aurelianus povýšil boha slunce na hlavního římského boha tím, že mu 25. prosince zasvětil nový chrám (Sol Invictus byla římská verze perského boha slunce Mithra).
Je všeobecně známou skutečností, že ve čtvrtém století katolická církev přijala pohanské slavení zimního slunovratu a upravila jej. Rozhodli se ho použít k uctívání narození Božího Syna namísto boha slunce.
2. Pohanské uctívání přírody spojené s vánočními zvyky.
Pohané káceli stromy a přinášeli je do svých domovů.
3. Pohanský původ mýtu o Santa Clausovi
I Santa Claus se stal ikonickým symbolem Vánoc. No novodobý Santa je mnohem krotší než jeho starodávný protějšek.
Krampus, jehož jméno znamená „dráp“, byl tvor napůl kozy/polovičního démon.
Toto jsou jen tři příklady pohanských tradic, které se prolínaly do vánočních svátků. Není těžké vyhledat toto téma na Googlu nebo jej prozkoumat v encyklopedii, abyste se dozvěděli více. Přestože pohanské kořeny Vánoc jsou tak zřejmé a snadno se studují, miliony lidí na celém světě je stále slaví jako „křesťanský“ svátek.
Proč jsou Vánoce lež
Když Ježíš a Samaritánka navázali rozhovor u studny, zeptala se ho na rozdíly mezi její samaritánskou vírou a vírou Židů. Samaritáni uctívali Boha na hoře Gerizim (stále to dělají), zatímco Židé věřili, že uctívání se musí soustředit na Jeruzalém (Jan 4:20 )
Ježíš jí pak řekl, že Bohu nejvíce záleží na tom, jak ho uctívají. Ježíš řekl, že Bůh vyžaduje, aby byl uctíván v duchu a pravdě (Jan 4:23 -24)
Křesťané by měli zakládat své uctívání Boha a Ježíše Krista na tom, co odhaluje Bible – ne na pohanských tradicích starých kultur.
Toto je klíč. Uctívání se Bohu nepovažuje za legitimní jen proto, že se dělá s upřímností a vášní – musí být také založeno na pravdě.
Křesťané by měli zakládat své uctívání Boha a Ježíše Krista na tom, co odhaluje Bible a ne na pohanských tradicích starých kultur.
Ježíš učil, že Boží slova jsou pravda a měli bychom žít podle každého Božího slova (Jan 17:17 ; Matouš 4:4).
Roky po Ježíšově zmrtvýchvstání apoštol Jan napsal, že žádné lži by se neměly míchat s pravdou, která pochází od Boha (1. Jana 2:21 ).
Vánoce jsou však doslova prošpikovány lžími. Zvažte následující:
Nikde v Bibli není identifikováno datum Ježíšova narození, přestože obsahuje stopy, že Jeho narození se téměř jistě nestalo v zimě.
Betlémy často zobrazují tři mudrce nesoucí dary, ale pozorné přečtení biblického popisu ukazuje, že v noci Ježíšova narození nebyli přítomni žádní mudrci.
Mnozí křesťané lžou svým dětem o existenci Santu, což je přímým porušením Božího přikázání nelhat (Exodus 20:16 ).
Nebezpečí míchání pohanství
Vánoce a jejich tradice nejsou jediným příkladem míchání pohanství s uctíváním pravého Boha.
Starý zákon zaznamenává, že náboženský synkretismus (spojování různých náboženských tradic dohromady) byl neustálým problémem starověkého Izraele během jeho historie.
Bůh ve svém zákoně varoval, že Jeho lid ho nemá uctívat podle praktik jiných pohanských národů (Deuteronomium 12: 30-31). Namísto toho nám říká, abychom pozorně dodržovali to, co přikázal.
Dnes tomu není jinak. Abychom poznali, co je pravda, a praktikovali čisté uctívání, musíme opustit Vánoce a jejich lži. Historie ukazuje, že Vánoce jsou čistě pohanský svátek.
Boží Slovo nám dává návod, jak Ho uctívat. Přestože ho většina lidí ignoruje, ustanovil sedm svátků, které nám pomáhají pochopit, co je podle Boha pravda.
Tisíce křesťanů na celém světě neslaví Vánoce, protože se dozvěděly, že jsou to pohanské svátky. Berou Bibli vážně a snaží se uctívat Boha v duchu a pravdě.
S Vánocemi to nemůžete udělat, protože jsou to pohanské svátky a vždycky budou.
