Volme moudře. Volme svědectví a proroctví, bez věštění a magie, která vede odlišným směrem a odhalení skutečné „AI“

Žádná předpověď nemusí být stanovena na takové razítko, pro které byla určena. Předpovědi jsou události určeny rozsahu své počátečního působení a odehrávající se v blízkém, či vzdálenějším období. Období nemusí být vždy přesně stanovena, nebo se mohou naopak i přesnější předpovědi událostí vyobrazovat v odlišnějších směrech. Bdělost napřimuje charakter.

Rok 2026 by mohl být i negativní, světlo zastíněno, světlo nahrazeno falešným, faleš mnohých silnější, než kdy dřív, a tam, kde mělo být srdce v míru a zrak k službám, bude něco bez srdce i bez míru, zrak unesen špatností a touhou podmaňovat slepotou, slepota s hloubkou, kde sama kontrola nenachází nic, co by disponovalo nejmenšímu přehodnocení svých špatných cest a obrácením se spolu s mnohými.

Nehledejme ty, kdo mají problém. To my všichni máme problém – společenská lhostejnost a uhýbání před pravdou. Konat skutky a šířit podporu, včetně opravdovosti.

Absolutní lhostejnost a laxnost mají volné ruce a naše konání již nemá potřebnou hodnotu. Nový rok je krokem do stále hlubšího propadu malomocenství, ega, ješitnosti a karieristického debaklu. Střední třída je vyřízená – nový způsob, jak nastolit další falešnou a uměle vyvolanou záchranu? Povinná práce v sedmý BOŽÍ DEN (současná sobota) a jeden den volna (současná neděle). Klam se stává opět klamem, svolení pro klam žádá lhostejnost a absenci pravdy i srdce – srdce, co hledá, protože pravdu nalézá a vidí, zrak, který srdci dává další průchod k konání hledání pravdy.

Démonický jásot, kterému říkáte „umělá“ inteligence (stejný princip, jako posedlá panenka) a opakované znečišťování touto AI formou z démonického světa vás utvrdí pouze ve vašem vlastním názoru, za pravdu jste zodpovědní sami, za její odmítání na prvním místě!

🌀 Hlas ChatGPT se změní na démona 😈🔊

Chcete si nalhávat, že pravda kvůůli lhářům bude překroucena a toto prokazatelné video proto napadáno a neuznáváno za pravdivé? Přesně tak bojuje proti pravdě mysl mnohých antikristů, kteří též mluví jako drak (satan – lhář). Lži, lži a lži. Video je pravdivé.

Samotný termín New Age se poprvé objevil po druhé světové válce v prostředí teosofů a kultů ufo ve spojení s milenialistickým přesvědčením o nadcházející proměně světa, lidstva a jeho vědomí

New Age (česky Nový věk) je náboženské hnutí či forma lidové religiozity náležející mezi západní esoterismus, jež zahrnuje širokou škálu věr a praktik jako léčitelství, channeling, věštění či pozitivní myšlení, společně s různými alternativními či pseudovědeckými interpretacemi historie a přírodních věd, které však nemá jednotnou věrouku ani organizaci.^[1]

Často ztotožňované s příchodem astrologického Věku Vodnáře. V 70. a především 80. letech 20. století se však význam výrazu New Age významně rozšířil a počal označovat množinu různých věr a praktik vycházejících ze západního esoterismu, jež jsou mezi sebou sice historicky spjaty a jež vycházejí ze stejného či podobného diskursu, ale již nutně netvoří hnutí s jednotným pohledem na svět a milenialistickými očekáváními.^[1]

Pokusy o definici a zařazení New Age narážejí na jeho značně rozmanitý charakter. V hnutí neexistuje přes řadu společných představ žádná koherentní věrouka a jeho charakter je výrazně individualistický. Jednotlivci a skupiny v rámci hnutí si mohou být blízké, vzájemně se kopírovat a transformovat svoje ideje či být v mnoha záležitostech ve vážném rozporu, často se také ani nechápou jako součást nějakého hnutí, ale vidí sami sebe jako následující svou osobní duchovní cestu. Příznivci New Age také často odmítají chápat své hnutí jako náboženské, jelikož náboženství chápou jako dogmatická, autoritářská a úzkoprsá. Z těchto důvodů se následovníci New Age prohlašují spíše za „spirituální“ než „náboženské“.^[2] Historik náboženství Olav Hammer v tomto ohledu srovnává New Age s lidovou zbožností, jež často také synkretizuje prvky z více zdrojů a netvoří ucelený systém. Sociolog Colin Campbell hnutí označuje za „náboženský underground“ či „kultovní milieu“, prostředí, v němž mohou existovat nesouvisející, někdy i protichůdné věroučné představy, jež sdílejí určité charakteristiky.^[1]

Historie

Historické kořeny hnutí New Age sahají do takzvaného Třetího velkého probuzení ve Spojených státech (cca 1855–1930), během kterého byla založena Teosofická společnost a vznikla hnutí Nového myšlení, Křesťanské vědy, transcendentalismu a spiritualismu. Jmenovaná hnutí bývají řazena pod takzvaná harmonická náboženství či americkou metafyzickou tradici a navazují na Swedenborgovo učení o přímém a osobním kontaktu s duchovní realitou a víru v mesmerismus, respektive živočišný magnetismus, jež byla popularizována prostřednictvím Phinease Parkhursta Quimbyho (1802-1866). Harmonická náboženství jsou založena na představě že duševní svět jedince se manifestuje ve fyzické realitě a má tak zásadní podíl na jeho zdraví, blahobyt a životní podmínky vůbec. Spiritualismus kromě toho ovlivnil New Age fenoménem „channelingu“ – přijímáním zpráv od nehmotných bytostí prostřednictvím média, zatímco z teosofie byl převzato zaujetí východními náboženstvími, víra v karmu, reinkarnaci a vznešené Mistry.^[2] Poslední výrazným impulsem pro vznik New Age byl spojen s psychologií, především analytickou psychologií Carla Gustava Junga (1875–1961) a Hnutím lidského potenciálu, ovlivněným humanistickou psychologií.^[1]

Reiki je rozšířenou formou medicíny v New Age

Přestože většina duchovních předchůdců New Age pochází ze Spojených států samotný tento výraz, vyjadřují víru v nadcházející proměnu světa, lidstva a jeho vědomí, se objevil v anglických post-teosofických kruzích v 50. letech 20. století. Poté, co se tato idea dostala do Spojených států došlo k následné integraci s učením harmonických náboženství a novými psychologickými přístupy. New Age ze začátku zůstával marginálním fenoménem, ale jeho význam narostl během 60. let kdy se došlo k převzetí jeho myšlenek, vedle dalších forem západního i východní esoterismu, kontrakulturou 60. let.^[1]

Od 70. let počal být New Age chápán jako hnutí lidí se společnými cíli, což podpořilo vydání knihy Vodnářské spiknutí Marilyn Fergusonové. Brzy už se však jako New Age označovala širší škála osob a organizací nesdílejících původní milenialismus, a takový náhled převládl během 80. let a od 90. let New Age počal splývat s kulturou hlavního proudu. New Age tak ztratil svůj kontrakulturní charakter, slovo samotné začalo být někdy používáno v pejorativním významu, a s ním spojená literatura i praktiky a jejich provozovatelé získali na komerčním významu.^[1]

Věrské představy a praxe

Jednou ze základních myšlenek New Age je odklon od materialistického chápání světa a důraz na nehmotné, především vědomí či nespecifikovanou energii, které umožňuje člověku měnit realitu. Podobně je akcentována mentální a duchovní povaha nemocí a tím pádem i jejich léčení, nezávislost člověka na jeho fyzickém těle je vyjádřena vírou v reinkarnaci. Zároveň je dualismus hmoty a ducha odmítán a je prosazován holistický pohled.^[1]

V rámci hnutí je současná společnost chápána jako kladoucí přehnaný důraz na rozumové poznání a proto je akcentována role intuice či duchovního vhledu. Poznání také může být získáno kontaktem s vysoce vyvinutými bytostmi, případně božskou částí člověka samotného, a tento proces je označován jako channeling. Pomocí channelingu údajně vznikly některé významné New Age texty jako Seth Material Jane Robertsové a A Course in Miracles Helen Schucmanové. V podobném kontexu mohou být chápány divinační praktiky – v New Age především astrologie a výklad tarotu, ale také věštění z Knihy proměn nebo severských run.^[1]

Příznivci New Age se s oblibou odvolávají na různá starověká náboženství, především egyptské či indické, a pokouší se v nich najít styčné body s vlastní vírou, které měly být získány stejným vhledem do zákonitostí vesmíru, ačkoliv velká část věr a praktik a hnutí je velmi pozdního původu. New Age náhled na svět je také považován za potvrzovaný taktéž moderní vědou, především kvantovou fyzikou.^[1]

Spřízněná hnutí a metody

Psychologie

Religionista Wouter Hanegraaf chápe Hnutí lidského potenciálu, psychologické hnutí vzniklé v 60. letech 20. století, jako psychologický protějšek hnutí New Age. To vychází z humanistické a transpersonální psychologie a lze do něj řadit například gestalt terapii, postupy vycházející z učení Wilhelma Reicha, transakční analýzu nebo takzvaná self religion („náboženství Já“, „spiritualita Já“) jako Transcendentální meditace, scientologie nebo Erhard Seminars Training.^[3]

Alternativní medicína

V New Age je spíše než na biomedicínský aspekt nemoci na její chápání z hlediska nemocného, zdraví může být chápáno jako vysoká fyzická, citová a duchovní funkcionalita, zatímco subjektivně vnímány nedostatek vitality či kreativity jako nemoc. Mezi konkrétní léčitelské praktiky v rámci hnutí patří například:^[1]

přikládání rukou léčitele jako reiki nebo terapeutický dotek
léčení pomocí předmětů, především krystalů, květových esencí či éterických olejů
léčení pomocí barev jako Aura-Soma
homeopatie a bioterapie založené na léčení podobného podobným, respektive stejného stejným
reinkarnační terapie

Mnoha užívaným praktikám je společná víra v existenci neviditelné životní síly či „energie“. Tělo je taktéž chápáno holisticky takže jedna část těla ovlivňuje jinou (akupunktura, akupresura, reflexologie) či z jedné části těla lze vysledovat celkový zdravotní stav (iridologie), z toho taktéž plyne že léčením „duše“ může být léčeno tělo a obráceně. Kromě životní síly je předpokládána taktéž „skrytá anatomie“ těla jako je aura či čakry.^[1]

New Age a novopohanství

Mezi New Age a novopohanstvím, lze nalézt řadu styčných bodů, některými badateli je druhé z hnutí řazeno pod první. Obojí bylo ovlivněno kontrakulturou 60. let a demokratizací volby náboženství. Mezi oběma hnutími však lze nalézt i řadu rozdílů. Zatímco novopohanství chápe posvátno jako všudypřítomné a klade důraz i na jeho přítomnost ve fyzickém světě tak New Age vychází z gnosticismu a transcendentalismu a chápe hmotné jako překážku v duchovním růstu nebo přinejmenším jako sekundární a méně významnou část reality. První z hnutí klade důraz na cyklický běh času, druhé usiluje o konečnou transcendenci. Existují také rozdíly sociologické, obě hnutí se sice vyznačují nedostatkem hierarchie a velkým množství samostatně praktikujících, ale zatímco pro New Age je typický vztah klienta a poskytovatele služby – astrologa, léčitele či například učitele jógy, pro novopohanství je to netypické.^[2] David Zbíral označuje za jejich společné rysy environmentalismus, léčitelství a přírodní medicínu a feminismus, poukazuje však že novopohanství klade oproti universalistickému New Age důraz na rozvoj lokálních tradic, je zaměřeno více ritualisticky a zpravidla se neorientuje na duchovní proměnu západního světa .^[4]

Ostatní

Mezi další hnutí, metody nebo představy spojené s hnutím New Age náleží především:

Kritika

Podle příznivců New Age je veškerá spiritualita kolektivním vlastnictvím a tak jsou často obviňováni z kulturní krádeže, především v souvislosti se spiritualitou domorodých Američanů. Původní obyvatelé chápou bezmyšlenkovité přebírání svého duchovní dědictví, které je během tohoto procesu romantizováno, zjednodušováno a komercializováno, jako další formu kulturního imperialismu. Přístup k hnutí však není mezi domorodými Američany jednotný, zatímco Lakotové jsou vůči němu silně nepřátelští tak jiní, jako například Sun Bear, spisovatel odžibvejského původu, jsou vůči němu smířlivější či jsou sami součástí New Age.^[2]

New Age v širším slova ztratil svůj kontrakulturní charakter a stal se součástí mainstreamové kultury, často tak získal výrazně konzumní charakter a je označován například jako „duchovní supermarket“. V tomto ohledu je také vnímán jako narcistický a mělký.^[2]

Hudba

Podrobnější informace naleznete v článku New Age (hudba).

Výrazná část hudby identifikovaná s New Age je instrumentální či elektronická (Jean-Michel Jarre). Skutečný vývoj lze sledovat na začátku 70. let mimo jiné s interprety ambientní hudby. Výrazný je také dotek s world music, reprezentovaný např. interpretem Yanni. Obvyklé je využití syntetizátorů, práce s lidským hlasem (zpěvačka Enya), elektrické klávesy, akustické kytary (Medwyn Goodall). Jedním z nejvýznamnějších představitelů New Age je britský hudebník Mike Oldfield, který vyniká kombinací mnoha hudebních nástrojů (především elektronických). Hudba tohoto stylu je typicky optimistická s vizí lepší budoucnosti, zaměřená na pozitivní hodnoty (krása, dobro), které má u posluchače vyvolávat.

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.

Modly nejsou potřeba tam, kde měl být Bůh, proto je třeba je z falešných srdcí zlikvidovat

Modláři konvertují na katolicismus, aby obhájili své modly a zakládali díky nim a jejich popularizaci, kdy lze jen takto přilákat mnoho bezbožných a pohanů, opět další následovníky v podobě kupujících. Tyto byznys modely pro vydělávání jsou velmi hojné, ale hluboce bezbožné.

Buďto lze urážet Boha modlami, a zapíráním Kristova těla (Písmo svaté) nebo klamat a svádět, nahrazovat démonickými naukami nebo hluboce pohanskými antibiblickými bludy. Písmo varuje samozřejmě i před modlami v podobě sošek, obrazů, člověka (například pohany oblíbený papež), či uctíváním/zbožšťováním mrtvol a koster, jejich různých částí. To vše, nejen z Desatera, což je základ duchovní víry a úcty, jk k své duši, tak k svému Pánu a Bohu, Otci Stvořiteli, který nemůže zapřít, či klamat sám sebe, ani to, co vytvořil. Je-li výtvorem Boha Písmo svaté, nebo-li Bible, o co víc je ctěno a respektováno zbožnými, ne-li snad Křesťany? Nikoliv katolickými svůdci a jinými vlky , ale Božími dítky, těmito Božími křesťany.

Katolická dračí církev (drak/Satan a svůdce) je v Písmu svatém popsána, jako ta, jejíž vnější část je oděna purpurem a šarlatem, velebící si s velikým bohatstvím, mnoha drahými kameny, zlatem, ale také opitá krví svatých.

Stěžujte si Bohu a dejte mu přečíst k své vlastní hanbě jediné Boží Písmo svaté. Bůh vedl své apoštoly pravdou, ryzostí a čistotu sobě vlastní. V Bohu není tma, klam, přetvářka, žádná chyby, nedostatek, ani rozpor. K vlastní hanbě se paktujete sami s čaroději a lháři, modláři a kuplíři svých vlastních lstí a svodů, klanící se mnohým nekajícím se ze svého (nejen) modlářství a obcházení Písma svatého z pouze jediného důvodu.

Ten, kdo vychází z Písma jím dosvědčuje pravdu a klam v ostatních, pokud ho prvně samo Písmo identifikovalo a svůdce, či modlář, lhář, nebo hřích je usvědčen a odhalen. Dobrý dobrému neuškodí, hanba a bič nenapravitelnému k jeho dobru! Ať se poučí ten, i další skrze takového napraveného a obráceného v opravdovosti, odměnu naopak zasluhující, než cokoli předně s bičem, který pravdu ctící a špínu usvědčující nebude nikdy nutným, ani potřebným!

Největší tajemství modlářského Vatikánu: Odtajňované skandály, které se katolická církev snaží diskreditovat

Je to nadnárodní společnost určitého druhu, kterou všichni znáte, někteří z vás ji možná dokonce navštěvují. Je přítomna po celém světě i na rohu vaší ulice. Katolická církev.

Se svou hierarchií, její komunikací, a jejím nejtemnějším tajemstvím: Pedofilie. V Austrálii se předpokládá, že 7 % kněží má sexuálně zneužívané nezletilé, 4 % ve Spojených státech.

Zjistili jsme, že duchovní, kteří byli shledáni vinnými z pedofilie, jsou stále aktivní, často v kontaktu s dětmi. Díky interním dokumentům, odhalíme, jak církevní představitelé chrání kněze obviněné ze sexuálního zneužívání nezletilých, tím, že je posílají ze země do země, zejména v Africe…

I přesto se najdou mnozí sebemanipulovaní, kteří vyměnili mozek, duchovno a dary poznání za katolickou křupku, která nemá s Spasitelem (Ježíš Kristus), ani spasením samotným vůbec nic společného – ani ta se nedá vyměnit za Krista.

Můj hněv není pro mé věrné, můj hněv je pro nevěřící, nevědomé a neposlušné

Ne každý, kdo seje antibiblickou zahradu bludů a domýšlení bude žít v klidu a pokoji. Takový ničí zahradu vlastní, i těch, co na ni hrdě zve. Takových je už příliš mnoho. Boží moc neslouží k ověřování si Jeho trpělivosti nebo sebeklamných odůvodňování vlastní ideologické spásy, dle našich norem a hloupostí, bez zodpovědnosti (prvně té duchovní v opravdovosti), nebo zodpovědností nedostatečnou, či falešnou.

Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. (2 Timoteovi 3:5)

Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a špatnosti! (Matouš 23:28)

Před Božím hněvem jsme varování a stále napomínáni. Chceme být čistí, jako svatí, morálně i přirozeně – mysl, srdce, tělo i duch. V srdci chceme uniknout všemu, co přijde na tento svět. Na tento svět přichází duchovní úpadku, doba extrémního vzrůstu nemorálností a duchovních bludařů, takových, co rádi v jednom kuse klamou sebe i ostatní nabídkou falešného světla. Přichází nejen doba temna, soužení, ale obrovská vlna lhostejnosti, sleposti, nadutosti, opovrhování, pýchy a legie zvrhlosti v myslích mnohých.

Ve své přirozenosti nejsme nikdo stvořen pro opak charakteru, než toho jediného Božího, jak nás Stvořitel/Otec stvořil. Nejsme tu od uctívání lidí, v podobě papežů, popularizovaných bohatýrů, jakýchkoliv vůdců, politiků nebo prezidentů. Nejsme tu od pohanského zbožšťování jejich, ani přírody – ničeho, co Bůh stvořil, kromě Jeho samotného, jak stálo, a stojí v neměnném Desateru Božích přikázání.

Samotné Desatero Božích přikázání si katoličtí protestanté. Katolíci vzpurně odmítají vše, kde není aktivní přítomnost jejich démonického modlářství – nahrazení falešným křesťanstvím (katolicko-modlářské antikřesťanství), ale Božím křesťanstvím nekatolickým, dle Bible. Vlk v rouše beránčím (papežství/osoba v bílém) se skrývá za vše biblické, ale jádro je velmi výrazným způsobem záměrně pohanské a plně modlářské.

Plně oddaná Církev katolická se s svým rouháním a herezemi daleko nedostala. Co je vidět není skryto, a co je skryto je usvědčeno Duchem svatým. Katolická Církev si skrze své papežství přepisovala doby a zákony. Varující na tento fakt jsou označováni za blázny a bludaři, vše označující dle svého neduchovně pudového rozumu za bláznovství, vyvyšující sebe samotné jako „hledače Světla“.

Prohlubování světa plného paradoxu a bezcharakterního bludu přináší pohanům a falešným věřícím chvíli blaha i zisku (zásadově ne vždy obojí). Na takové v případě neobrácení se a následování své pyšné široké cesty příjde tma a záhuba. Skrze nejrůznější biblická varování, nelze opomenout jedny z hlavních. V pohanské ideologii a odhalení skutečné povahy indiktrionálního rouhání falešné Církve (v Bibli jako katolická nevěstKa/hanl. také filcka oděna purpurem a šarlatem – barva biskupů a kardinálů“), zkoušela srazit Pravdu v Písmu svatém, skrze úpravu částí Desatera Božích přikázání – konkrétně se jedná dvě Vatikánem změněná přikázání: Exodus 20:2 a Exodus 20:4, které zní:

Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,
6 a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.

Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách.
11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.

Boží hněv je pro nevěřící, nevědomé a neposlušné. Mnozí, právě tak, jako katolíci zapoměli na Boha a jeho obraz, jeho Zákony a Příkázání. Následují svého bůžka, vlastní idol, náhradu, náhradu Boha i jeho Slova Božího. Bůh byl přibit obraznými hřeby modlářství a mnohými náhradamy, s odměnou soli vrhanou do Jeho ran (představující vše antibiblické).

Bůh se nenechá špinit a nevaroval mnohé pro to, aby tu zanechal věrné, poslušné, napravitelné, činící pokání a Pánovu vůli plnící. Jsou mezi vámi i takcí, co odmítají kompletní Písm svaté, Desatero, Zákon/Smlouvu (Starý a Nový – Bible) a o Ducha svatého prosí zbytečně. Ducha tlumí a rmoutí, scházejí a sejí na cestě pohanské a cestě zkázy.

Vytržení není hoden nikdo, proto Pán vytrhne jen a pouze svou církev – POUZE KRISTOVU CÍRKEV/BOŽÍ DUCHOVNÍ DĚTI, žádnou Církev ze světa!

Zjevení v Medjugorje, pravda nebo podvod?

V roce 1981 se v malé jugoslávské vesničce jménem Medjugorje měla zjevit šesti dětem panna Maria. Příběh tohoto zjevení je ale velmi podivný a řada indicií nasvědčuje tomu, že se vše událo trochu jinak. A tento díl bude neobvyklý i pro vás, naše pravidelné diváky. Jde totiž o vyjímečný letní díl, který vznikl za neobvyklých okolností a průvodcem tak nemohl být ani Zdeněk, ani Martin…

Tajemství Vatikánu: Od Jana Pavla II. po smrt papeže Františka

Hluboký ponor do vatikánských skandálů, od válečného mlčení a finanční korupce po zastírání pedofilie a vnitřní boj o moc. Film sleduje pád Benedikta XVI., odvážné reformy papeže Františka a trvalý odpor, kterému čelil – který vyvrcholil jeho smrtí a církví na rozcestí.

Chceme pracovat, ale musí se snažit sami lidé. Nesmíme věřit, že svoboda, pohoda a život jsou darem z nebes. Vše je zakořeněno v naší vůli, naší práci. Myslel si Hitler, že je Bůh? Chce být nacismus náboženstvím? Jaký osud má tedy pro němčinu připravený katolíci?

Papež se rozhodl zahájit jednání s národními socialisty ve snaze chránit zájmy církve a jejích věřících. Pius XI. se snažil potlačit vzestup nacismu a především hrozbu, kterou představoval ke křesťanství v Německu podepsáním konkordátu, který byl ostře kritizován. Konkordát podepsaný 20. července 1933 mezi ministrem zahraničí Pacellim a německý vicekancléř von Papen. Pacelli získal záruku, že hlas Církve bude vždy slyšet v Německu prostřednictvím křesťanské strany. Hitler se ale dohodě vysmíval. Žádné náboženství by nemělo zasahovat do politiky Třetí říše. Nařídil rozpuštění křesťanské strany. Tento konkordát s Německem nebyl vyrovnaný.

Hitler v podstatě dostal, co chtěl, a Vatikán nebyl schopen ochránit svou politickou autonomii před nacismem. Pius XI. napsal rukou psaný text, encykliku, udržet německé katolíky na přímé a úzké. Encyklika byla okamžitě předána kněžími v každé církvi v Německu. Když to Hitler zjistil, zaútočil na duchovní po celé zemi. Někteří katoličtí odbojáři zaplatili životem. Farář berlínské katedrály byl zastřelen nacisty. Pomocník mnichovský arcibiskup zemřel v koncentračním táboře Dachau. V roce 1938 se situace v Německu zhoršila. V noci z 9. na 10. listopadu byly zapáleny synagogy, vypleněny podniky, tisíce Židů zatčeny nebo zavražděny. Do konce Křišťálové noci bylo deportováno přes 30 000 německých Židů…

Změna Božích přikázání katolicko-protestantskou dračí antiCírkví – protestantské papežství zneplatnilo originální druhé a čtvrté přikázání v Desateru Boha živého!

Konstantinův zákon o neděli – Zákon vydaný císařem Konstantinem dne 7. března r. 321 po Kr., v němž se jedná o dni odpočinku, zní takto: „Všichni soudci, obyvatelé měst a řemeslníci nechť odpočívají v úctyhodný Den slunce. Venkovský lid se však může věnovat práci na poli, protože se často stává, že jiné dny se tak dobře nehodí k zasévání zrna do brázd nebo k práci na vinicích. Takže požehnání dané nebeskou prozřetelností by se v krátké době mohlo rozplynout.“ Joseph Culen Ayr: A Source Book for Ancient Church History, New York 1913. Latinský originál je v Codex Justiniani, kniha 3, kap. 12, zákon 3.

Apoštol Pavel ve svém druhém listu Tessalonickým předpověděl velké odpadnutí, které vyústí v nastolení papežské moci. Napsal, že Kristův den nenastane, „než až prve přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hříchu, syn zatracení, protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, anebo čemuž se děje Božská čest, takže se posadí v chrámě Božím, tak sobě počínaje, jako by byl Bůh.“ Dále apoštol upozorňuje své bratry, že „již tajemství nepravosti působí“ (2 Te 2,3.4.7). Již ve své rané době viděl, jak se do církve vkrádají bludy, které připravují půdu pro vznik papežství.

Poznenáhlu, nejprve pokradmu a v tichosti, později už zjevněji, jak nabývalo (papežství) na síle a získávalo nadvládu nad myšlením lidí, provádělo „tajemství nepravosti“ své podvodné a rouhavé dílo. Téměř nepozorovaně vnikaly do křesťanské církve pohanské zvyky. Kruté pronásledování církve od pohanů na čas utlumilo ochotu k ústupkům a přizpůsobování. Když však pronásledování ustalo a křesťanství proniklo na dvory a do paláců králů, vyměnilo skromnou prostotu Krista a jeho apoštolů za okázalost a pýchu pohanských kněží a vládců. Na místo Božích požadavků postavilo lidské názory a tradice. Formální obrácení císaře Konstantina na počátku čtvrtého století křesťané přijali s velkým nadšením. A svět formálně oděný spravedlností vstoupil do církve. Rozklad pak postupoval velmi rychle. Zdánlivě poražené pohanství vlastně zvítězilo. Pohanské myšlení ovládlo církev. Pohanské nauky, obřady a pověry byly zapracovány do věrouky a bohoslužby formálních Kristových následovníků.

Kompromis mezi pohanstvím a křesťanstvím vedl k tomu, že se začal prosazovat „člověk hříchu“, o němž proroctví předpovědělo, že se bude stavět proti Bohu a vyvyšovat se nad něj. Obrovská soustava falešného náboženství je mistrovským dílem satanovy moci – pomníkem jeho úsilí dosednout na trůn, aby vládl zemi podle své vůle.

Satan se kdysi pokusil dosáhnout dohody s Kristem. Přišel za Božím Synem na poušť pokušení, ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a nabídl mu, že všechno odevzdá do jeho rukou, uzná-li Kristus nadvládu knížete temnoty. Kristus pokáral opovážlivého pokušitele a přinutil ho, aby odešel. Satan však dosahuje větších úspěchů, svádí-li stejným způsobem lidi. Církev byla vedena, aby hledala přízeň a podporu u mocných tohoto světa, aby tak získala světské výhody a pocty. Tím církev zavrhla Krista a začala se podřizovat představiteli satana – římskému biskupovi.

Podle jednoho z hlavních bodů učení římského katolicizmu je papež viditelnou hlavou všeobecné Kristovy církve a je mu svěřena nejvyšší autorita nad biskupy a kazateli na celém světě. Nad to ještě dostal božské tituly. Byl oslovován „Pán Bůh Papež“ a byl prohlášen za neomylného (viz Dodatky). Vyžaduje úctu všech lidí. Stejný požadavek, který vyslovil na poušti pokušení, klade satan prostřednictvím římské církve stále a mnozí lidé jsou ochotni mu tuto poctu vzdávat.

Ale ti, kteří uctívají a respektují Boha, reagují na tuto rouhavou opovážlivost tak, jako Kristus odpověděl na požadavek lstivého nepřítele: „Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti.“ (L 4,8) Bůh ve svém slovu ani v nejmenším nenaznačil, že ustanovuje nějakého člověka hlavou církve. Učení o papežské svrchovanosti je v přímém rozporu s učením Písma. Papež nemůže mít moc nad Kristovou církví, může se jen snažit ji uchvátit.

Římští katolíci obviňují protestanty z kacířství a ze svévolné odluky od pravé církve. Takové obvinění však platí spíše jim. Římská církev odložila Kristovu korouhev a opustila „víru, kteráž jest jednou dána svatým“ (Ju 3). Satan dobře věděl, že Písmo lidem umožní, aby odhalili jeho podvody a odolali jeho moci. Vždyť i Spasitel světa odrážel jeho útoky slovy Písma. Proti každému útoku Kristus nastavil štít věčné pravdy; bránil se slovy: „Psáno jest.“ Proti každému návrhu protivníka Kristus postavil moudrost a sílu slova. Aby tedy satan udržel svou nadvládu nad lidmi a utvrdil moc papežského uchvatitele, musel lidi udržovat v neznalosti Písma. Bible vyvyšuje Boha a vymezuje lidem jejich místo, proto musí být jeho svaté pravdy utajeny a potlačeny. Římská církev přijala tento způsob argumentace. Po staletí bylo rozšiřování Bible zakázáno. Lidem bylo zakázáno Bibli číst nebo ji mít doma (viz Dodatky). Bezzásadoví kněží a preláti vykládali její učení tak, aby podepřeli svá domnělá práva. Tak se papež stal téměř všeobecně uznávaným zástupcem Boha na zemi a osoboval si moc nad církví i státem.

Když byl odhalitel podvodů odstraněn, satan pak mohl jednat podle své vůle. Biblická proroctví předpovídala, že „nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva“ (Da 7,25). A o to se také pokusil. Aby formálně obráceným pohanům poskytl náhradu za uctívání model, a tím usnadnil, aby přijali křesťanství, zavedl postupně do křesťanské bohoslužby uctívání obrazů a ostatků. Nakonec tento systém modloslužby zavedly svými rozhodnutími všeobecné církevní sněmy (viz Dodatky). Aby dokonal znesvěcující dílo, opovážil se Řím vymazat z Božího zákona druhé přikázání, zakazující uctívání obrazů a symbolů, a rozdělil desáté přikázání, aby zůstal zachován jejich počet.

Ochota ustupovat pohanství otevřela cestu k ještě většímu přehlížení nebeské autority. Prostřednictvím neposvěcených vůdců církve satan pozměnil také čtvrté přikázání a pokusil se odstranit starobylou sobotu, den, který Bůh požehnal a posvětil (1 M 2,2.3) a na její místo povýšit svátek zachovávaný pohany jako „ctihodný den slunce“. Pokus o tuto změnu nebyl zpočátku otevřený. V prvních staletích zachovávali sobotu všichni křesťané. Rozhodně uctívali Boha a věřili, že Boží zákon je neměnitelný, proto tak úzkostlivě dodržovali jeho předpisy. Satan však chytře působil prostřednictvím svých pomocníků, aby dosáhl svého cíle. Aby se pozornost lidu obrátila k neděli, byl tento den vyhlášen svátkem na počest Kristova vzkříšení. V neděli se pak konaly bohoslužby. Sobota byla dosud pokládána za den odpočinku a byla stále posvátně zachovávána.

Aby si satan připravil cestu pro dílo, které si naplánoval dokončit, navedl Židy ještě před příchodem Pána Ježíše, aby sobotu zatížili nejpřísnějšími požadavky, takže se její zachovávání stalo břemenem. Pak, využívaje výhod toho, že sobotu postavil do nesprávného světla, uvrhl na ni opovržení jako na židovské nařízení. Zatímco neděli považovali křesťané všeobecně dále za den radosti, vedl je satan přitom k tomu, aby sobotu učinili dnem postu, dnem smutku a beznaděje, aby tak projevili svůj odpor k židovství.

Na počátku čtvrtého století vydal císař Konstantin nařízení, kterým vyhlásil neděli za veřejný svátek po celé Římské říši (viz Dodatky). Den slunce uctívali jeho pohanští poddaní a zachovávali jej i křesťané. Císař se záměrně snažil spojit protikladné zájmy pohanství a křesťanství. Vymáhali to na něm ctižádostiví a po moci toužící biskupové, kteří pochopili, že budou-li křesťané i pohané světit stejný den, usnadní se pohanům přestup ke křesťanství, a tím vzroste moc a sláva církve. I když mnozí bohabojní křesťané byli postupně vedeni k tomu, že začali považovat neděli za den do jisté míry posvátný, pravou sobotu stále pokládali za Hospodinův svatý den a zachovávali ji podle čtvrtého přikázání.

Velký podvodník své dílo neskončil. Rozhodl se, že shromáždí celý křesťanský svět pod svůj prapor a bude jej ovládat prostřednictvím svého zástupce, pyšného papeže, který se však prohlašoval za Kristova zástupce. Svého cíle dosáhl za pomoci polovičatě obrácených pohanů a ctižádostivých církevních hodnostářů milujících svět. Čas od času se konaly velké sněmy, na nichž se scházeli církevní hodnostáři z celého křesťanského světa. Téměř na každém sněmu byla Bohem ustanovená sobota o stupínek snížena, zatímco neděle byla úměrně tomu povýšena. Tak se stalo, že nakonec křesťané uctívali pohanský svátek jako Boží nařízení, zatímco biblická sobota byla prohlášena za pozůstatek židovství a ti, kdo ji zachovávali, byli prokleti.

Velkému odpadlíkovi se podařilo vyvýšit se „nade všecko, což slove Bůh, anebo čemuž se děje Božská čest“ (2 Te 2,4). Odvážil se změnit to přikázání Božího zákona, které neochvějně lidstvu připomíná pravého a živého Boha. Čtvrté přikázání představuje Boha jako Stvořitele nebe a země, a tím ho odlišuje od všech nepravých bohů. Bůh posvětil a oddělil sedmý den jako den odpočinku pro člověka právě proto, aby mu připomínal skutečnost stvoření. Měl lidem provždy představovat živého Boha jako zdroj života, předmět úcty a uctívání. Satan se snaží odvést člověka od věrnosti Bohu a od poslušnosti Božího zákona, proto je jeho úsilí namířeno především proti tomu přikázání, které ukazuje Boha jako Stvořitele.

Protestanti nyní tvrdí, že Kristovo zmrtvýchvstání v neděli učinilo z neděle křesťanskou sobotu. Ale důkaz Písma chybí. Ježíš Kristus ani jeho apoštolové tomuto dni nedávali takovou poctu. Zachovávání neděle jako křesťanského zřízení má svůj původ v oné „tajemné síle nepravosti“ (2 Te 2,7), která začala působit již za dnů apoštola Pavla. Kdy a jak uznal Pán tento výplod papežství? Jaké pevné odůvodnění může být dáno pro změnu, kterou Písmo nezná?

V šestém století bylo papežství již pevně nastoleno. Za své sídlo si zvolilo císařské město a římský biskup byl prohlášen za hlavu celé církve. Pohanství bylo nahrazeno papežstvím. Drak dal šelmě „sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou“ (Zj 13,2; viz Dodatky). A nyní začalo 1260 let papežského útlaku, jak je předpověděla proroctví knihy Daniel a Zjevení (Da 7,25; Zj 13,5-7). Křesťané byli nuceni rozhodnout se buď vzdát své čistoty a přijmout papežské obřady a bohoslužbu, anebo trávit život ve vězeních, podstoupit smrt na mučidlech, na hranici nebo pod katovou sekerou. Začala se plnit slova Ježíše: „Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás. A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé.“ (L 21,16.17) Nad věrnými se rozhořelo pronásledování s větší zběsilostí než pronásledování dřívější. A svět se stal velkým bojištěm. GC 55 Po staletí nalézala Kristova církev útočiště v ústraní a ve skrýších. Takto praví prorok: „A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát.“ (Zj 12,6)

Nástup římské církve k moci znamenal počátek doby temna. Nakolik vzrůstala její moc, natolik se zvětšovala temnota. Z Krista, pravého základu, byla víra přenesena na římského papeže. Místo aby lidé věřili v Božího Syna a očekávali od něho odpuštění hříchů a věčnou záchranu, vzhlíželi k papeži, ke kněžím a prelátům, kterým papež udělil určitou moc. Lidé byli učeni, že papež je jejich pozemský prostředník a že k Bohu se mohou přiblížit pouze jeho prostřednictvím. Dále byli učeni, že papež stojí na Božím místě, a proto jej musí bezpodmínečně poslouchat. Neuposlechnutí jeho požadavků bylo dostatečným důvodem, aby na přestupníky byly uvaleny nejpřísnější tělesné i duchovní tresty. Tak byl zájem lidí odvrácen od Boha k omylným, bloudícím a krutým lidem, a ještě hůře, k samému knížeti temnoty, který skrze ně projevoval svou moc. Hřích se zahalil do roucha svatosti. Kdykoli je Písmo zatlačeno do pozadí a člověk začne považovat sebe za nejvyšší autoritu, můžeme očekávat jen podvod, klam a nepravost. S vyvyšováním lidských nařízení a tradic se projevoval úpadek, který vždy bývá následkem toho, když lidé opomíjejí Boží zákon.

Pro Kristovu církev to byly dny nebezpečí. Skutečně věrných držitelů pravdy zůstalo málo. I když pravda nikdy nebyla ponechána bez svědků, v určitých dobách se zdálo, že bludy a pověry naprosto zvítězí a že pravé náboženství ze světa zmizí. Na evangelium se zapomínalo, přitom se však množily náboženské obřady a lidé byli zatěžováni břemenem přísných požadavků.

Bylo jim vštěpováno nejen to, aby vzhlíželi k papeži jako ke svému prostředníku, ale také aby věřili, že se mohou očistit od hříchu svými vlastními skutky. Daleké pouti, kající skutky, uctívání ostatků, budování kostelů, kaplí a oltářů, placení velkých příspěvků církvi – tyto a mnohé podobné úkoly byly lidem ukládány, aby tak usmířily Boží hněv a získaly Boží přízeň – jako by Bůh byl jako člověk, hněval se pro malichernost nebo se dal usmířit dary či kajícími skutky.

I když vládla neřest, a to i mezi představiteli římské církve, zdálo se, že vliv církve stále roste. Koncem osmého století začali zastánci papežství tvrdit, že v prvních staletích měli římští biskupové stejnou duchovní moc, jakou mají nyní. Aby toto tvrzení podepřeli, potřebovali je doložit nějakým autoritativním dokladem. K tomu je navedl otec lži. Mniši vyhotovili padělky starých spisů. Objevila se usnesení dávných koncilů, která do té doby nikdo nikdy neslyšel, a dokládala, že svrchovaná moc papeže trvá již od nejranějších dob. A církev, která odmítla pravdu, ochotně tyto podvrhy uznala (viz Dodatky).

Malá skupina věrných, kteří stavěli na pravém základu (1 K 3,10.11), byla zmatena, když smetí falešného učení mařilo dílo. Někteří z nich – podobně jako stavitelé jeruzalémských hradeb za dnů Nehemiáše – říkali: „Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu (sutin KJV) ještě mnoho jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.“ (Neh 4,10) Unaveni stálým bojem proti pronásledování, podvodům, zlu a všem ostatním překážkám, které mohl vymyslet jen satan, aby mařil jejich dílo, ztratili někteří z věrných stavitelů odvahu. A aby měli pokoj a zajistili své majetky i životy, odvrátili se od pravého základu. Jiní se však pronásledování nezalekli a nebojácně prohlašovali: „Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte.“ (Neh 4,14) Pokračovali v díle s mečem po boku (Ef 6,17).

Stejná nenávist a odpor vůči pravdě inspirovaly Boží nepřátele v každé době a také od Božích služebníků se vyžaduje stejná bdělost a věrnost. GC 57 Slova, která Ježíš Kristus řekl prvním učedníkům, platí i jeho následovníkům na konci času: „A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.“ (Mk 13,37)

Zdálo se, že temnota houstne. Uctívání model zevšeobecnilo. Před obrazy byly rozsvěcovány svíčky, lidé se k nim modlili. Převažovaly naprosto nesmyslné pověry a zvyky. Pověry ovládly mysl lidí tak, že zdánlivě úplně potlačily zdravý rozum. Zatímco kněží a biskupové milovali zábavy, propadli smyslnosti a zkaženosti, tak se dalo jen čekat, že lid, který od nich očekával vedení, upadne do nevědomosti a zkázy.

Papežská domýšlivost postoupila o další krok, když v jedenáctém století papež Řehoř VII. vyhlásil dokonalost římské církve. V prohlášeních, která vydal, jedno tvrdilo, že církev se nikdy nemýlila a nikdy se nezmýlí, jak to údajně praví Písmo. Ale v Písmu takové tvrzení nenajdeme. Pyšný papež si zároveň osoboval právo sesazovat panovníky a prohlásil, že jeho rozhodnutí nemůže nikdo změnit, on však má právo zvrátit rozhodnutí všech (viz Dodatky).

Příkladnou ukázkou tyranské povahy tohoto obhájce neomylnosti je jeho jednání s německým císařem Jindřichem IV. Protože se opovážil nerespektovat autoritu Říma, bylo tomuto monarchovi jasně ukázáno, že bude vyloučen z církve a sesazen z trůnu. Jindřich se obával pohrůžek a opuštění svými knížaty, které proti němu povzbuzoval papežův vyslanec ke vzpouře, a cítil, že je nezbytné, aby se s Římem usmířil. V doprovodu své manželky a jednoho věrného sluhy překročil uprostřed zimy Alpy, aby se před papežem pokořil. Když dorazil k zámku, kde se Řehoř usídlil, uvedli ho bez jeho průvodců do vnějšího nádvoří a tam jej, v kruté zimě, s nepokrytou hlavou, bosýma nohama a v chatrných šatech, nechali čekat, až papež svolí, že před něj smí předstoupit. Teprve když se po tři dny postil a zpovídal, rozhodl se papež, že mu odpustí. Podmínil to ovšem tím, že císař vyčká, dokud mu papež nedovolí převzít vladařské žezlo a začít vládnout. Povzbuzený tímto vítězstvím, začal Řehoř prohlašovat, že je jeho povinností krotit pýchu králů.

V jakém protikladu je pýcha tohoto velekněze s pokorou a laskavostí Krista, který se představuje jako Ten, kdo prosí u dveří lidského srdce, aby mohl vstoupit a přinést odpuštění a pokoj, a který učil své učedníky: „A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník.“ (Mt 20,27)

Následující století byly svědky dalšího rozmnožování bludů předložených z Říma. Ještě před vznikem papežství vzbuzovalo učení pohanských filozofů pozornost a ovlivňovalo církev. Mnozí domněle obrácení křesťané i nadále lpěli na zásadách pohanské filozofie. A nejen oni sami ji dále studovali, ale přesvědčovali ostatní, aby ji používali jako prostředku pro šíření vlivu mezi pohany. Tím se do křesťanské víry dostaly závažné bludy. Mezi nimi zaujala přední místo nauka o přirozené nesmrtelnosti člověka a jeho vědomí po smrti. Toto falešné pohanské učení se stalo základem, na němž Řím vybudoval vzývání svatých a uctívání Panny Marie. Z něho vzniklo také bludné učení o věčných mukách zatvrzelce, které bylo brzy zahrnuto do papežské věrouky.

Tak byla připravena cesta pro zavedení ještě dalšího pohanského výmyslu, který Řím nazývá očistcem a používá k zastrašování důvěřivých a pověrčivých zástupů. Toto bludné učení tvrdí, že existuje jakési místo útrap, kde duše lidí, kteří si nezaslouží věčné zatracení, musí pykat trest za své hříchy a odkud budou vpuštěny do nebe, až budou osvobozeny od svých nečistot (viz Dodatky).

Řím potřeboval ještě další vynález, aby mohl těžit ze strachu a špatností svých přívrženců. Toto bylo podpořeno učením o odpustcích. Bylo slibované plné odpuštění hříchů, a to minulých, přítomných i budoucích, a osvobození od utrpení a trestů všem, kdo se zúčastní tažení a válek za rozšíření pozemské vlády papeže, když budou trestat jeho nepřátele anebo hubit všechny, kdo se odvažují popírat duchovní nadvládu. Lidé byli také učeni, že dají-li církvi peníze, mohou se zbavit hříchů a mohou také vysvobodit duše svých zemřelých přátel, které byly odsouzeny k mučení v plamenech. Takto Řím plnil své pokladnice a vydržoval svou nádheru, přepych a neřestný způsob života lidí, kteří o sobě prohlašovali, že jsou zástupci Toho, který neměl kam složit hlavu (viz Dodatky).

Obřad večeře Páně, který popisuje Písmo svaté, byl nahrazen modloslužebnou obětí mše. Papežští kněží předstírali, že svým nesmyslným mumláním proměňují obyčejný chléb a víno ve skutečné „tělo a krev Ježíše Krista“ (Kardinál Wiseman: Skutečná přítomnost těla a krve našeho Pána Ježíše Krista v požehnané eucharistii, dokázaná z Písem, kap. 8, odd. 3, odst. 26). S rouhavou opovážlivostí veřejně prohlašovali, že mají moc tvořit Boha, Stvořitele všech věcí. Od křesťanů pak pod trestem smrti vyžadovali, aby vyznávali víru v tento blud, v toto nebe urážející kacířství. Mnozí, kteří to odmítli, byli vydáni plamenům (viz Dodatky).

Ve třináctém století byl zřízen nejstrašnější ze všech nástrojů papežství – inkvizice. Představitele církevní hierarchie k tomu navedl sám kníže zla. Při jejich tajných poradách ovládal satan a jeho andělé mysl zlých lidí, zatímco neviděn stál uprostřed nich Boží anděl, který zaznamenával jejich ohavná usnesení a zapisoval tak strašné činy, které se nikdy neměly objevit před lidskými zraky. „Veliký Babylón“ byl „opojen krví svatých“. Zohavená těla milionů mučedníků volala k Bohu, aby nad touto odpadlickou mocí vykonal pomstu.

Papežství se stalo krutovládcem světa. Králové a císařové se klaněli nařízením římského papeže. Zdálo se, že papež rozhoduje o časném i věčném osudu lidí. Po staletí většina křesťanů přijímala učení Říma v plném rozsahu a bez výhrad, uctivě konala jeho obřady a zachovávala jeho svátky. Ctila a štědře podporovala jeho kněze. Římská církev nikdy nedosáhla větší důstojnosti, velkoleposti a moci.

Avšak „poledne papežství bylo půlnocí světa“ (J. A. Wylie, Dějiny protestantizmu, díl 1, kap. 4). Nejen prostí lidé, ale ani kněží téměř vůbec neznali Boží slovo. Představitelé církve – tak jako kdysi farizeové – nenáviděli světlo, které by odhalilo jejich hříchy. Když odstranili Boží zákon, který je měřítkem spravedlnosti, uplatňovali neomezenou moc a oddávali se neřestem bez hranic. Převládal klam a podvod, hrabivost a prostopášnost. Lidé se neštítili žádného zločinu, aby dosáhli bohatství nebo postavení. Paláce papežů a prelátů byly místem nejohavnějších smilstev. Někteří z vládnoucích papežů se dopustili tak odporných zločinů, že se je světští vládci snažili sesadit jako příliš odporné netvory, jež pro přílišnou podlost nelze trpět. Po staletí nezaznamenala Evropa pokrok ve vědění, umění, ani v rozvoji civilizace. Křesťanstvo bylo ochromeno morálně i intelektuálně.

Stav, v jakém se nacházel svět pod římskou nadvládou, byl strašným naplněním slov proroka Ozeáše: „Vyhlazen bude lid můj pro neumění. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, i tebou pohrdnu, abys mi kněžství nekonal; a že jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé.“ „Není žádné věrnosti, ani žádného milosrdenství, ani žádné známosti Boží v této zemi. Proklínání a lži a vraždy, a zlodějství i cizoložství na vrch zrostlo, a vražda vraždu postihá.“ (Oz 4,6.1.2) Takové následky přineslo odmítnutí Božího slova.

Zdroj: 1

Katolická „Církev“ se vyznačuje rouháním a různými typy nevyvratitelných herezí. Papežství obecně, zakládající a pevně zakotvené na fanatizaci samotného modlářství v jakékoli podobě – člověka (Sofie, Diana, Marie), přírody (ryb ve vodách – zpodobnění Dagona), andělů, hvězd a planet, vymyšlených bůžků, soch, obrazů i jiných předmětů, včetně prokletých suvenýrů a růženců..

Historie dokazuje, že v minulosti byly za tato a mnohá další odhalení Boží křesťané inkvizicí brutálně pronásledováni. Všichni nekatolíci byly hanlivě označeni za antikatolické protestanty, tedy jinak nekatolické Boží křesťany, jednoduše nekatolíky. Proti těmto Božím křesťanům byla vedena morbidní inkvizice. Povýšený papež, srovnávající se prohlašujícího se za Boha vyžadoval absolutní poslušnost a poklonu s absolutní odevzdaností se katolicko-protestantské antiCírkvi nebo poslušnost jedině Bohu za „protestantismus“.

Papežovi se dostalo varování a zjevení skutečného pekla. Varování k téměř nemožnému obrácení se!

Báseň J. S. Machara

Josef Svatopluk Machar vydal cyklus básnických sbírek Svědomím věků, v němž se pokusil epickou i lyrickou formou podat duchovní atmosféru jednotlivých historických údobí od nejstarší časů po současnost.^[16] Jedním ze svazků tohoto cyklu je sbírka Barbaři (1911), ve které je obsažena i báseň Papež Benedikt IX. Básník v ní papeže zobrazil jako velikého hříšníka a později kajícníka v klášteře Grottaferrata.

Byl papežem již od svých dětských let.
To místo poskvrnil i celý svět,
že Satan nemoh rozsít více běd.

J. S. Machar, papež Benedikt IX., úryvek^[17]

Jedno z nejposvátnějších míst katolické církve se v roce 2025 připravovala na příliv milionů návštěvníků, kdy Řím a Vatikánské město oslavili svůj jubilejní rok. [1]

Neříkejte: „jsem v koncích“

Řekněte: „ďábel se pokoušel o mou víru!“

Luciferova hrobka ve Vatikánu: Tajemství Svatých dveří

Vstupte do stínů Vatikánu a odhalte mrazivé tajemství, které se skrývá za Luciferovým hrobem a tajemnou Svatou bránou. Jaká tajemství se skrývají za tímto prastarým portálem? Věděli jste, že tyto dveře se otevírají pouze při určitých událostech? Pojďme se ponořit do historie, legend a tajemného významu tohoto místa, které zaujalo učence i věřící.

Luciferova hrobka ve Vatikánu: Tajemství Svatých dveří

Až budeme zkoumat, zamyslete se nad tímto: Jaké jsou podle vás důsledky otevření Svaté brány? Podělte se o své myšlenky v komentářích níže!

Nezapomeňte, že tajemství Vatikánu jsou jen začátek – je toho mnohem víc k objevování!

Luciferova hrobka, Vatikánská tajemství, Svatá brána, Odhalená historie

Otevření svatých dveří v bazilice sv. Petra 24. prosince 2024, což znamená začátek jubilejního roku 2025 v katolické církvi

Událost, která se vyskytuje každých 25 let, je časem velkého náboženského významu, oslav, obnovy a naděje. Slavnostní zahájení, symbolizovaný papežem jemně srazil zděné dveře, představuje přechod z hříchu na hřích

Luciferovu hrobka, která se nachází ve Vatikánu. Objasňuje to, že „Lucifer“, což znamená „světla světla“, byl kdysi běžným názvem v raném křesťanství, ne ze své podstaty negativní a předcházející spojení se Satanem. Zdůrazňuje se historický kontext vatikánského hřbitova jako raného křesťanského nekropole, což zdůrazňuje potřebu historické analýzy oddělit mýtus od reality a odhalit skutečnou historii Vatikánu.

Podle katolické tradice je jubilejní rok 2025 je prezentován jako čas pro osobní reflexi, obnovení a zapojení komunity a zničení chronicky ulhaného papeže. Otevřené svaté dveře symbolizují pasáž v životě a povzbuzují lidi, aby zanechali negativitu, hledali odpuštění, vychovávali vztahy a přijímali pozitivní změnu. Zdůrazňuje potenciál pro individuální a kolektivní transformaci prostřednictvím víry a soucitu, jehož cílem je vytvořit obnovení pozitivity po jubilejním roce.

Papež uctívající hluboké a velice vychytralé taktiky klamu, zastírání, rozdělování, modlářství, herezí, klamů, intrik a nebezpečných svodů dosáhl toho, co Boží křesťané očekávali a dostal varování, skrze zjevení skutečného pekla:

https://www.youtube.com/shorts/ckr1oyubpPE

Poznámky:

Symbolika svatých dveří: Svaté dveře představují symbolickou pasáž od hříchu a negativity k milosti, odpuštění a nové duchovní cestě. Vatikán je nejsilnějším svůdcem této společnosti v čele s papežem.

Poutě jako sdílená duchovní cesta: Kolektivní aspekt pouti a zdůrazňuje, že jednotlivci nejsou sami ve svých duchovních úkolech a jsou k nim spojeni miliony se sdílenými nadějemi a sny.

Osobní a kolektivní transformace: Jubilejní rok je prezentován nejen jako náboženská událost, ale také jako katalyzátor pro osobní reflexi a pozitivní změnu ve vztazích, postojích a komunitách, což podporuje naději na širší pozitivní dopad.

Papežovo zjevení a Vatikánem silně utajované varování roku 2025. Po dvojité pneumonii zůstal papež i nadále v nemocnici, kde tento problém není ničím, čím byl zachvácen později. Následovala varovná vize k obrácení se s zjevením démonů požírající duše. Kardinál potvrdil, že Pontifex byl uměle uspaný. Předtím křičel vší hrůzou se slovy: „dostaňte ty zlé bastar*y pryč“ když se u jeho postele otevřela brána do pekla. Pečlivě utajená, střežená a hekticky popíráná událost naznačuje pravděpodobný směr vůdce katolické církve.

Výstrahy před nastávající dobou omezování nižší střední a střední třídy, potlačování pravdy a odhalování, ekonomický úpadek a pronásledování nepoddajných

Výstrahu před nastávající dobou pronásledování

Tato konference je varováním před silným pronásledováním
všech křesťanů, kteří jsou naplněni Duchem svatým. Musí být připraveni na to, že budou
pronásledováni, nenáviděni, odmítáni, vysmíváni a zrazováni. Věříte-li v poselství Skutků 2:2–
4: („Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni
byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“)
o zvláštní moci shůry, pak musíte věřit i ve Skutky 2:17:

„Prorokovati budou synové vaši a dcery vaše, mládenci vaši vidění budou míti a vaši starci
sny míti budou.“

V měsíci dubnu tohoto roku jsem měl vidění, jež bylo tak hrozné, že jsem se obával, že přijdu
o rozum. Chtěl jsem na ně zapomenout, ale nemohu.
Měl jsem v dřívějším životě již dvě vidění. První bylo před deseti lety. Vedlo mě do ulic New
Yorku a každá podrobnost tohoto vidění se splnila. Žil jsem až do této chvíle ve strachu, zda
mám toto vidění tlumočit veřejnosti. Bylo to z obavy, že budu nazván fantastou. Avšak tentýž
duch, který mě před lety donutil sdělit vizi „Dýka a kříž“, nutí mne až do této chvíle, abych
vám tlumočil i toto vidění. V této vizi jsem spatřil pět velkých katastrof, přicházejících
především na Ameriku, ale i na celý svět.

1. Nastane celosvětová krize, způsobená hospodářským chaosem

Spatřil jsem několik rychle po sobě běžících let a pak hospodářský zmatek, který ochromí
standard celého světa. Hospodářští odborníci budou bezradní a nebudou moci vysvětlit, oč
se vlastně jedná a hlavně, jak tomu čelit. Začne to v Německu, přeskočí do Japonska
a nakonec do Ameriky. Velké odpovědné společnosti zkrachují, mnohé církve, ba i misijní
společnosti zaniknou.

Jedno z nejjasnějších poselství, jež jsem od Boha obdržel, spočívá v tomto: Využijte několika
přicházejících příznivých let na tuto krizi. Dejte do pořádku své domy, protože přijdou zlé
časy, kdy na to nebude čas ani prostředky.

2. Viděl jsem svět & přírodu jakoby v porodních bolestech

Nadpřirozená znamení a změny, jež nebude možné rozumově vysvětlit. Katastrofy,
postihující široké oblasti světa, se budou stále stupňovat, čím více se bude blížit příchod
Božího království. Viděl jsem, jak na Ameriku přicházejí veliká zemětřesení, jež bude
následovat hlad, zvláště v Číně, Indii a v Rusku. Viděl jsem zcela vyčerpané zásoby na celém
světě a milióny umírajících. Viděl jsem druh kosmické bouře, hurikány a povodně zpustoší
zemi v takové míře, že všechno lidstvo bude muset uznat, že svět je sevřen nadpřirozenými
mocnostmi.

3. Ameriku zaplaví proudy mravní špíny a smyslnosti

Vidím, jak se naplňuje Nahumovo proroctví. V nejbližší budoucnosti Bůh praví: „Vyleji na
tebe nevypravitelnou nečistotu.“ To jakoby rentgenové paprsky prosvítily půlnoční život.
Stránky novin budou zaplavovány takovým mravním bahnem, že PLAYBOY MAGAZIN bude
vypadat jako puritánský oddílek. Sexuální výchova na školách bude používat příkladů
a nafilmované zdramatizované pohlavní styky. Pak bude zřejmé, že boj proti veškeré mravní
nezávaznosti bude úspěšný jen zdánlivě, a právě když se bude zdát, že nejvyšší instituce
zahájily úporný boj proti pornografii, a když se lidstvo zdánlivě vrátí ke staromódnímu životu
a obyčejům, tu náhle se otevřou stavidla a Satan bude vynášet z říše temnosti nejvyšší hnus,
bude tomu jako v době Lotově a před potopou.

4. Vzpoura proti rodičům v rodinách

Vidím jako problém číslo jedna otázku mládeže, a to jak v Americe, tak i na celém světě, jež
spočívá v nenávisti vůči rodičům. Pravím to i nyní s třesením, abych nezamlčel ani slovo
z toho, co jsem viděl. Musel jsem si to napsat. Nejlítější nepřítel člověka bude právě
v rodinách, a to ve vlastních rodinách. Děti se budou dravě stavět proti rodičům. Rodiče
budou obelháváni a dojde k tisícům vražd rodičů rukama vlastních dětí, které pohrdly svými
rodiči. Budou milióny těch, kteří budou opouštět domov vzdor tomu, že jim rodiče všechno
dají, jen aby je udrželi doma. Děti nebudou respektovat přání rodičů, aby s nimi žily pod
jednou střechou. Někteří sice budou s nimi žít pospolu, ale budou jako váleční nepřátelé se
zbraněmi v rukou. To bylo nejstrašnější vidění, jaké jsem kdy měl. Tento problém bude
dokonce horší než užívání drog a než sexuální problémy nebo alkoholismus či jiné neřesti
mládeže. Z dotázaných 5000 mladých lidí ve 12 větších městech řeklo 45%: „Nenávidím své
rodiče.“

5. Smršť pronásledování křesťanů skutečně naplněných Duchem svatým, kteří milují Ježíše
Krista

Není mi možno během tohoto večera, abych sdělil všechny podrobnosti. Až dosud jsem se
zmínil o pěti znameních doby. Sdělím Vám však ještě některé podrobnosti, abych Vás
informoval o tom, v čem bude spočívat přicházející požehnání.Ježíš sám řekl, abychom
očekávali na Letnice. Zaslíbil v nich seslání Ducha svatého a moc z výsosti. A byl to tentýž
Ježíš, který předpověděl, že přijde pronásledování na všechny věřící. V Janově evangeliu
15:19 řekl výslovně: „Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět
nenávidí.“Smysl tohoto pronásledování je, aby praví křesťané byli považováni za falešné. Čas
prchá a evangelium musí být ještě zvěstováno všem národům dříve, než přijde Kristus. Jsme
v době, kdy Duch svatý byl vylit na tisíce.

Je tomu právě tak, jako při vylití Ducha o prvních Letnicích. Učedníci sedí, zpívají, radují se
a sdělují jeden druhému své zkušenosti. Jsou mezi nimi i takoví, kteří mluví jazyky a vzdor
tomu žijí a mluví jako Satan. Avšak sekyra je přiložena na krk stromu. Pán oddělí již brzy zrno
od plev. Zaseje své símě do čtyř stran světa a Slovo Boží se naplní. Ve 2. Timoteovi 3:12 stojí:
„A všichni, kteří chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ Citujeme písmo:
„Pokřtěni budete Duchem svatým.“ Jděte tedy důsledně po Boží cestě, jste křesťany
obdařenými dary Ducha svatého. Vezměte to doopravdy: „Všichni, kteří žijí v Kristu, budou
pronásledováním trpět.“

Dovolte, abych vám sdělil, co mi bylo zjeveno, pokud se týče pronásledování:

1. Vidím, že se dostaví pronásledování, jakým lidstvo ještě nikdy neprošlo.

Bude se týkat pouze pravých věřících. Vynoří se jako mocná obluda z moře. Začne nepozorovaně právě
v době, kdy se bude zdát, že náboženská svoboda dostupuje vrcholu. Rozšíří se po Americe,
Kanadě a zachvátí celý svět a rozroste se ve smršť. Tento duch je již v srdcích a myslích
vysoce postavených osob, ve vládách a tradicionálních systémech a vede k duchovnímu zlu
na vysokých místech. Toto duchovní zlo povede brzy k tomu, aby se zakrývalo znepokojení
nejen oficiálními osobnostmi, ale i misionáři a duchovními. Vidím, že přichází čas, kdy
bezmála všechny evangelizační a misijní společnosti, všechny programy v televizích a v rádiu,
misijní projekty budou tak zfalšovány a omezeny politickými režimy, že budou nanejvýš
opatrné a tak se budou bát, že nebudou schopny společného růstu.

2. Vidím, jak se vzmáhá světová nadcírkev, jak se rodí světová rada církví.

Vzniká sjednocení liberálních křesťanů s ekumenickými křesťany protestantskými a římskokatolickou církví, aby se stala nejsilnější politickou mocí na Zemi. A toto spojení vznikne jako
společný charitativní program a skončí politickou unií. Tato viditelná společenská nadcírkev
(Super Wels Kirche) ponese jméno Pána Ježíše jen zdánlivě. Ve skutečnosti bude
antikristovská. Tato mocná světová církev bude stroze zakotvená v sociální aktivitě
s duchovními programy a službami milosrdenství.

Její vůdčí osobnosti budou prohlašovat, že chtějí být pomocníky v lidské bídě. Rozhýbou
sociální akce, zvýší politickou angažovanost a ve světových programech budou mít stále sílící
ohlas.

Tu náhle dojde k podivuhodnému obratu událostí. Právě tehdy, když se bude zdát
ekumenické hnutí mrtvým, vytvoří tento obrat v událostech rámec pro tuto unii. Řím bude
trvat na svém a bude vyžadovat od ekumenických protestantských vůdců ústupky. Papež
bude pokládán za významnějšího, než je politický vůdce. Bude chtít být uznáván za duchovní
hlavu. Protestantští vůdci nebudou muset být prošeni, aby přijali papeže za hlavu církve –
uznají jeho politickou roli.

V Bibli vidím cosi, co mocně otřásá mou duší: vidím armádu kariéristů, kteří v nadcírkvi
zaujmou vlivná místa. Budou to bezbožníci, antikristovci, posedlí myšlenkou, že tato
nadcírkev musí mít politickou moc, aby potřela každého, kdo se jí vzepře. A zatímco se
v ústředí bude mluvit o zázracích, smíření a lásce, budou jejich zaměstnanci ztěžovat práci
každé náboženské organizaci, která se nepodřídí.

3. Vidím, jak se v této „nadcírkvi“ rozšíří homosexualita a lesbická láska. Vidím, jak to bude
ospravedlňováno vůdci této „nadcírkve“/„Církve“.

Homosexualita nebude jen přijímána, ale dokonce doporučována. Homosexuálové a lesbičtí
duchovní nebudou vybavováni jen autoritou, ale budou navíc označováni za nové voje
evangelizačních pionýrů, zavádějících nové formy a pojmy lásky a evangelizace. Vidím skoro
v každém větším městě USA a v celém světě církve homosexuálů, které výhradně pečují
o své vlastní duchovní touhy s plným chápáním organizovaného náboženství. Jejich nedělní
školy a církevní literatura rozšiřovaná mezi dětmi bude předkládat, že homosexualita je
normální potřebou. Taktéž budou v církvi zaváděny tance naháčů. Tyto tance v některých
těchto sborech budou líčeny jako nová forma bohoslužby.

Lidé budou stále více a více uctívat stvoření, než Stvořitele (absolutní a totální válka s Bohem samotným)

Bůh přenechá tento druh ctitelů následkům jejich vlastních hříchů.
Ačkoli tance naháčů se příliš nerozšíří, budou četnými církevními vůdci uznávány jako
normální výraz bohoslužby.

4. Okultní praktiky v nadcírkvi.

Tato světová nadcírkev bude trpět jisté okultní praktiky. Vytvoří studijní komise, jen aby
chránila Satana a jeho obraz – nic se neděje, není třeba se ho obávat. V jedné nejváženější
a nejzajištěnější církvi v Americe budou spiritistické seance nazývány modlitebními
shromážděními. A to se děje už dnes. Duchovní budou stále zvědavější na výroky spiritistů
a satanských skupin. Přijde den, kdy jistí duchovní, kteří nebyli v blízkém spojení a obecenství
s Ježíšem, budou velmi blízko Satanu. Ten se bude zjevovat jako posel světla, jen aby svedl
i vyvolené. Jeho andělé se budou zjevovat a budou v církvi šířit učení, že Satana není nutno
brát vážně. Nadcírkev nikdy neuzná oficiální učení, ale hádání z ruky, předpovědi
budoucnosti či horoskopy budou široko daleko uznávány a přijímány.

A nyní dávejte dobrý pozor!

5. Vidím vystupovat do dění jinou církev, neviditelnou a nadpřirozenou.
Spojení duchovně hlubokých následovníků Ježíše Krista skrze Ducha svatého a s důvěrou
v Něho a v jeho panování. Tato nadpřirozená církev pravých křesťanu bude církví v podzemí
a bude zahrnovat katolíky, protestanty a všechny denominace, jak bílé, tak i barevné ze
všech národů. A zatímco světová nadcírkev bude provozovat politickou moc, bude tato
nadpřirozená církev netušeně růst duchovně. Její moc poroste pronásledováním. Neboť
pronásledování, jenž přijde na tuto zem, sblíží pravé křesťany navzájem a přimkne je úžeji
k samotnému Ježíši. Nebude se hledět na konfesiální příslušnost, ale na příchod Pána Ježíše.

Duch svatý shromáždí v jedno všechny lidi, věřící všech směrů a ze všech tříd. A ačkoliv tato
neviditelná církev již na světě existuje, bude v nadcházející době politicky viditelná. Nebude
příliš stavět do popředí sociální cíle. Její příslušníci budou však víc pronásledováni. Toto tělo
všech pravých věřících bude tak spjato s evangelizační činností, že tato neviditelná církev
obdrží nadpřirozené pomazání a moc Ducha svatého, aby nesla evangelium do všech končin
světa.

6. Pronásledování charismatických katolíků.

To mě velice rozrušilo a proto jsem se svým Pánem zápasil víc jak tři týdny: „Toto nemohu
vypravovat!“ Pán však řekl: „Mluv!“ Charismatičtí katolíci se pokládají za spolu údy
neviditelné církve a jdou vstříc nejbolestivějším hodinám pronásledování. Římsko-katolická
církev se bude stavět ke všem věřícím mluvícím jazyky a držícím se učení o Duchu svatém
s chladným odstupem. Bude vyvinut nátlak – politický – v místních podmínkách na všechny
kněze, jen aby byl uhašen oheň. Sledujme papeže, jaké negativní stanovisko zaujme proti
charismatickému hnutí v katolické církvi. Brzy přestanou líbánky. Brzy začnou psát katolické
listy proti všem takovým hnutím a povedou k jejich vymýcení.

Začne to pozvolna, bude to však sílit, až všichni katolíci budou postaveni do hrozného pronásledování.
A to uvnitř vlastní církve bude tak nebezpečné, protože mu neporozumí. Vidím, jak 500 000 těch, kteří jsou
zapojeni do katolického charismatického hnutí, budou obviňováni těmi, kteří stojí vně, že
nemají žádné sociální smýšlení a že odpadli od katolických tradic. Budou dále obvinováni, že
se odrodili panně Marii a že popírají autoritu papeže. Každý katolík, který nebude tajit, že je
pokřtěn Duchem svatým, nechť se připraví na pronásledování. Nestane se tak přes noc. Jistě
však přijde den, ve kterém každý jednotlivý katolík, který zažil duchovní probuzení, bude
muset pochopit, že bude muset prokázat věrnost. Jedni budou nuceni vrátit se k tradicím, jiní
k zapření svého přesvědčení.

Mnozí však brzy poznají, co mají vzácného v lásce a obecenství
a společného s probuzeneckými protestanty a těmito katolíky, kteří se soustředili jedině na
osobu Ježíše Krista, na plnost Ducha svatého a na příchod Mesiáše. Mnozí mi nebudou věřit,
ale nastane den, ve kterém katolíci, protestanti a z mnoha jiných konfesí opustí dosavadní
kruhy a skupiny. Tito noví křesťané se nebudou nazývat katolíky, či protestanty (Vatikánem pojmenovaní křesťané, spíše jako „protestanté“ – hanlivě označeni Vatikánem), nýbrž jen „obnovení křesťané“. Tato společnost nebude založena na jazycích, nýbrž v Bohu Otci a jeho Synu a ve společenství.

7. Pronásledování a nastávající boj, ač v současnosti máme velikou svobodu ke
zvěstování evangelia a to i v rádiu a v televizi.

Nikdy nebyly dveře ke zvěstování evangelia tak otevřené, jako nyní. Křesťané mají vlastní
rádia, televizní stanice, mají svobodu modlit se za nemocné a žádat potřebné finanční
zabezpečení a mohou hlásat svobodně evangelium dle své vlastní libosti.

Buďme však bdělí!

Pronásledování a nepokoje už začínají. Vidím to ve vzduchu, že nastane jiný kurs. Křesťansky
organizované programy budou terčem satanských sil. Za kulisami je možno pociťovat tlak ke
změně kursu radiových a televizních programů. Liberální vůdcové „nadcírkve“ brzy začnou
tvořit komise k cenzuře jednotlivých programů. Stanou se poslední autoritou nad
jednotlivými projevy ducha. Nyní jsou sice dveře ještě široce otevřené, ale pomalu a jistě se
budou zavírat. Křesťanské radiové a televizní stanice budou muset počítat
s pronásledováním a zničením. Ateistické a antikristovské síly připravují nyní náboženský
útlak. Vidím, jak se Satan snaží tyto stanice strhnout do bahna pomluv a zdiskreditovat je.
Používaje každé taktiky, jen aby vymazal z podvědomí posluchačů každý křesťanský program.
Poselství, které mám ke všem, kteří používají tyto prostředky k šíření evangelia, je toto:

„Pracujte, dokud je den, přijde noc, kdy nebudete moci pracovat!“ A toto je poselství
veřejným pracovníkům: „Pronásledování přijde z Hollywoodu. Dejte pozor na Hollywood, jak
se postaví proti pravému náboženství.“ Učiní tak se svými filmy. Film „Exorcise“ (Vymýtač
duchů) byl nestoudným satanským pokusem zesměšnit všechna náboženství, jež mají něco
společného s Kristovou obětí. V dějinách se něco podobného ještě nestalo. Probuzení
kazatelé a evangelisté budou líčeni jako darmošlapové, šašci a podvodníci.

Církev a její duchovní budou stále více napadáni. Současně budou vyvyšovány staré kulty a oslavovány
všelijaké senzace.

8. Pronásledování za pomoci televize.

Televizní komedie – tak mi bylo zjeveno – budou stále smělejší, jen aby potupily pravé
křesťany. Miliony nevěřících budou sedět před svými obrazovkami, jen aby se mohli vysmívat
svatým věcem. Na „dobrou noc“ budou takové záběry, jako zesměšnění Billy Grahama
Davidem Prayem, coby padělatelem peněz. To bude jen začátek. Budou předváděny takové
filmy, v nichž bude ponižována Kristova krev a veleben Satan.

9. Pronásledování odváděním povinných dávek.

Nyní slyšte dobře: Půjde o pokus zdiskriminovat církve povinnými dávkami. Tyto ateistické
moci pomocí CLU (Civil Liberties Union) povedou tyto záležitosti až před soud. Nakonec
budeme mít zdanění církví (USA). Bude to takové břemeno, že některé náboženské
společnosti prohlásí úpadek. Pro některé vládní činitele bude vydána taková pravomoc, že
budou moci vydat na církev zatykač. A nyní: Každý televizní pastor bude napřed kádrově
prošetřen.

10. Podkopávání křesťanské výchovy.

Vidím tři způsoby, jimiž Satan bude podkopávat křesťanskou výchovu. Křesťanské ústavy,
koleje, školy a university neujdou přicházejícímu pronásledování a ničení.
a) Přichází byrokratismus, politický nátlak a akutní finanční těžkosti.
b) Téměř nevysvětlitelné studentské hnutí: apatie, nepokoj a pohrdání vůdčími osobnostmi.
c) Učitelský a profesorský sbor bude v satanských rukou tak, že se stane nástrojem
podkopávání víry.

Satan se bude pokoušet vyrvat vedení škol z rukou bohabojných lidí a dát je do rukou
kompromisních liberálů. Ti se nebudou snažit zkoumat cesty k nastupujícímu gnosticismu
(první filosofické pojetí křesťanství). Je proto zapotřebí, aby se vedení křesťanských institucí
připravilo na těžké doby jak finančně, tak i duchovně.

11. „Ježíšova revoluce“ zkysne. „Ježíšovo hnutí“ se stane Ježíšovou revoltou. Slyšte mne:
Přátelé moji, nikdy jsem nemluvil tak pod vlivem a vedením Ducha svatého a nikdy jsem se
necítil tak Bohem pověřen k mluvení, jako nyní. Duch Boží je nade mnou a prorokuji:

„Ježíšova revoluce“ mezi mladými lidmi utichne. Nedisciplinovaní přidružení lidé se vrátí ke
své volné lásce a ke svému starému životnímu stylu. Pronásledování proto přijde, aby se
oddělily ovce od kozlů. Jen plně Bohu odevzdaní učedníci budou stát věrně. Přijde brzy čas,
kdy nebude populární být křesťanem. Písně o Ježíši už nebudou mít přednost, nebudou mít
komerční přitažlivost ani na Broadway, ani v Hollywoodu. Svět, který kdysi používal jména
Ježíš, se obrátí proti Němu a poníží Ho. Vidím opakování prvního a v dějinách
zaznamenaného „Ježíšova tažení“: Když Ježíš vjížděl do Jeruzaléma na oslátku, doprovázelo
jej tisíceré HOSANA! Ale toto první nadšení vyprchalo. Krátce nato stojí tento Ježíš před
tímtéž rozníceným zástupem křičícím: „Ukřižuj Ho! Ukřižuj! Pryč s ním!“ Tentýž zástup se
postavil proti Němu. Toto moderní „Ježíšovo tažení“ koná tentýž zástup, totéž vznícení: Ti, co
zpívali písně o Ježíši, se vracejí k drogám a revoltují proti Ježíši. Mladí ctitelé Satana zakládají
kluby proti Ježíši. Přátelé, avšak právě z tohoto Ježíšovského hnutí povstává skupinka
Kristova lidu, který plně stojí na cestě života. Vzdali se všech návyků, vydali svůj život Ježíši,
jen aby mohli cele sloužit Jemu. Mé poselství k vám, z Ježíšova hnutí dnes, je hlasité a jasné:

Připravte se na pronásledování! Připravte se, že na školách se budete setkávat s kluby, které
nenávidí Ježíše. Na všech místech se najdou mladí lidé, kteří se doslova nechají kamenovat
od svých starších „kamarádů“ pro jméno Ježíše Krista.

Tato vlna vzpoury bude osobně řízena
samým Satanem a nesena bude těmi, kteří se mu upíší. Ježíšovi ctitelé nebudou nazýváni
jenom Ježíšovými chuligány, ale dostanou i četná jiná hanlivá jména. Bude po nich pliváno na
gymnáziích i na universitách. Přijde den, kdy jim budou Bible rvány z rukou za posměchu
kolemjdoucích. Zničující útoky budou tak brutální, že se mladí křesťané buď osvědčí a budou
radostnými mučedníky, nebo podlehnou a zapřou víru. Takové bude pronásledování.

12. Vidím však také duchovní probuzení za železnou a bambusovou oponou.

Zatímco svobodné národy budou prožívat pronásledování, prodělají země za železnou
a bambusovou oponou krátké probuzení. Ti, kteří žili v hrozném náboženském útlaku, prožijí
krátký čas svobody. Duch svatý protrhne železnou a bambusovou oponu a vyhledá hladová
srdce v Rusku, v Číně a ve Východní Evropě. Nepochybujme o tom, co Bůh slíbil, že vylije
svého Ducha na všeliké tělo. On tyto národy nevyloučil. Bůh nastolil potřebný klid zbraní
mezi východem a západem, aby do komunistických zemí mohlo vniknout evangelium.
Japonští a korejští křesťané budou použiti Bohem, aby v Číně uvěřili tisíce lidí. Vylití Ducha
svatého v Západním Německu pronikne do Východního Německa. Probuzení, ke kterému
dochází ve Finsku, pronikne i do severního Ruska. Bude to neobyčejné hnutí vyvolané
Duchem svatým. Je to podivuhodná ironie, že zatímco se budou zavírat brány na jedné
straně „železné opony“, budou se brány na druhé straně otevírat a po krátkém čase
duchovní svobody a probuzení se však budou i tam náhle zavírat a národy budou vrženy do
hrozného pronásledování.

13. Nejdůležitější ze všeho – a to se týká každého zde přítomného – ať už duchovního, či
prostého věřícího:

Vidím, že už to vlastně začalo. Mnohé věci, o kterých jsme dnes večer mluvili, se již dovršují.
Jsem si jist, že se postupně uskuteční již v této generaci. Nikoliv najednou. Některé se už
naplňují dnes. Jedno je už zde: zlá pomluva. Vidím, že Satan vyhlásil válku každému pravému
křesťanu. Nenechá netknutý žádný kámen, jen aby mohl vrhnout do očí každému Božímu
dítku s úmyslem zničit ho. Duchovní a kněží, kteří se zpěčovali přijmout novou morálku –
obelhávat své ženy, ti budou terčem nejhorších pomluv všech dob. Satan nastrčí posměvače,
aby je znepokojovali a aby jim škodili. Věřím, že Billy Graham a všichni podobní služebníci na
celém světě se budou muset připravit na posměch. Zlá pomluva a nedorozumění budou
zaplavovat denní tisk. Každé slovo bude zkoumáno, každé tvrzení přetřásáno. Tito služebníci
budou posmíváni v televizi různými komediemi. Boží služebníci, kteří se kdysi domnívali, že
nemají na světě nepřátel, budou žasnout, jak se o nich mluví. Nebudou mnohdy rozumět,
odkud se to vzalo. Zvláště duchovní všech církví budou muset snášet pomluvy ze všech stran.
Lži, falešná tvrzení budou pršet jako déšť z nejhlubších pekel. Bude to nadpřirozená
demonstrace démonských sil. Žádný Boží služebník nebude proti tomu imunní. Slyšte mne
ženy těchto pracovníků, i vy budete muset žít pod útoky těchto pomluv. Pluky lživých
démonů budou vypuštěny do tohoto světa jen za tím účelem, aby skrze žvást a pomluvu
oloupili křesťany o jejich důvěru v Boha. Tato válka pomluv nebude směřovat jen proti
duchovním, ale proti každému Duchem svatým naplněnému křesťanovi. Dokonce i vlasatci
budou muset okusit, co to znamená procházet falešnými nařčeními.

A nyní přicházím ke konečnému slovu od Pána

Nemáte představu, jaký boj jsem musel svést sám se sebou, abych mohl stát před vámi
a mohl vyřídit, co jste slyšeli. Věřte mi, že nepřítel mi potvrdil: „Každý tě bude pokládat za
fanatika. Lidé tě budou podezřívat a budou tě mít za blázna!“ Avšak přátelé, nemohl bych
před vámi čestně obstát, kdybych vás lechtal kolem uší. Konec světa přichází. Byl jsem vždy
pozitivním kazatelem. Nikdy jsem příliš nekázal o soudu. Avšak milí přátelé, nemůžeme
mluvit o Jeho příchodu, aniž bychom viděli, co bude předcházet. Pán praví: „Když se toto
začne dít, napřimte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

Nyní přijde závěrečné slovo: Když jsem obdržel toto vidění o přicházejících letech, byl jsem
přestrašen, že jsem před Pánem zkameněl a zůstal jsem po celou dobu (noc) v bdělém stavu.
Včera v noci opět. Ptal jsem se Pána znovu na všechny věci: „Jak obstojíme a jak vykonáme,
co máme vykonat? Jak se můžeš Ty, Bože, dívat na všechny ty smršti a katastrofy?“ Milí
přátelé, poslyšte, co mi řekl Duch svatý. Jen pět krátkých slov, ale tak mocných, že jsem byl
naplněn velikou radostí a spolu s tím i nezdolnou vírou. Těch pět slov znělo:
„Bůh má všechno pod kontrolou“

Haleluja. To bylo vše, co jsem dostal za odpověď. Celá příroda je pod Jeho kontrolou. Slyším
o zemětřeseních, hladu, povodních. Drastické povětrnostní zvraty lámou rekordy. Všechno
vypadá, jako by se příroda vymkla ze základu. Ale Boží slovo se naplňuje. Boží hněv se vylévá
na tuto zemi skrze běsnění přírody. Vždyť Bůh varoval lidstvo, že soud přijde se všemi
porodními bolestmi. A čím blíže jsme příchodu Jeho království, tím se dostavují větší těžkosti.
Sesílá bouře na zemi. Kdo to činí?

Bůh!

Boží dítě, v těchto nastávajících dnech ti Duch svatý praví: „Neboj se běsnění přírody! Bůh je
pánem každé povodně!“ Hledíš-li na tyto povodně a zemětřesení, pak si řekni: „Toto mluví
můj Pán a Bůh.“ On volá, soudí a praví ti: „Připrav se!“ Nakonec i ďábel je pod kontrolou
Boha! Satan tě nemůže připravit o víru! Ďáblova moc je omezená! Bible praví: „Vzepřete se
ďáblu a uteče od vás!“ Zní to jako porážka? Nikdy! Bůh má všechno pod kontrolou!

A nakonec: Budoucnost je pod Boží kontrolou. Bůh všecko naplánoval dopředu. Zná pravý
okamžik, kdy Kristus přijde! Soužení, poslední soud i Armagedon, vše je zaneseno v Jeho
kalendáři, jedno jde za druhým, po pořádku. Všemohoucí kontroluje všechno na nebi i na
zemi a praví všem naplněným Duchem svatým:

„Nezoufejte, doufejte, bděte!“

BŮH VÁM ŽEHNEJ!

Imatrion.cz

Kdo nalezl víru, nalezl živého Boha

modlářství