Kromě smrtelně nebezpečných nucených prací vězňů v koncentračních táborech byl Pohl jako „pán statisíců vězňů“ odpovědný především za „radikální vykořisťování a využití vězňů, od zabavování jejich cenností až po získávání jejich zlatých zubů a vlasů“. Lidský materiál měl být přitom efektivně a plně využit a Pohl dokonce vypočítával hodnotu otrockých dělníků. Celkem měl typický vězeň koncentračního tábora průměrnou délku života devět měsíců nebo méně a byl oceněn na 1 630 říšských marek, což odpovídá dnešním 15 650 americkým dolarům. Zboží uloupené při deportacích a masových vraždách zahrnovalo oděvy, šperky a další majetek, například devizy a zlato. Dochoval se dopis Heinrichu Himmlerovi, v němž je uveden soupis více než 100 000 hodinek, tisíce plnicích per a podobných předmětů, které byly záměrně označeny jako „židovské pašované zboží“, aby se zakryl jejich původ.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 se Oswald Pohl nejprve skrýval v Horním Bavorsku a později poblíž Brém. V přestrojení za čeledína byl nakonec v květnu 1946 zajat britskými jednotkami.
Krátce poté byl Pohl převezen do Norimberku, kde do prosince čelil více než 50 výslechům.

Od 13. ledna 1947 byl Oswald Pohl souzen v tzv. Pohlově procesu, což byl čtvrtý z dvanácti vojenských tribunálů známých jako následné norimberské procesy za válečné zločiny, které po skončení druhé světové války vedly úřady Spojených států ve své okupační zóně v Německu v Norimberku. Pohlův proces byl veden v Justičním paláci v Norimberku proti Oswaldu Pohlovi a dalším 17 důstojníkům SS zaměstnaným v Hlavním hospodářském a správním úřadu SS. Hlavním obviněním proti nim byla jejich aktivní účast a řízení „konečného řešení“…

Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. – Lukáš 6:27-28 (poz. red.)

Celé pokračování ve videu