Zastiňování a odkloňování Krista náhradou za modlářskou církev s modlami v čele, v podobě obrazů, soch a falešných přeměň (transubstanciace) ve jménu falešného krista na znamení přeměny sušenky v lidské maso, které má být v mnoha šokujících případech z potracených dětí. V neposlední řadě po důkladném laboratorním rozboru byl lidský materiál důkladně prověřen a klasifikován jako zdroj něčeho, co nejlépe produkuje údajný adrenochrom… Vítejte v dračí církvi.
Ne každý, kdo seje antibiblickou zahradu bludů a domýšlení bude žít v klidu a pokoji. Takový ničí zahradu vlastní, i těch, co na ni hrdě zve. Takových je už příliš mnoho. Boží moc neslouží k ověřování si Jeho trpělivosti nebo sebeklamných odůvodňování vlastní ideologické spásy, dle našich norem a hloupostí, bez zodpovědnosti (prvně té duchovní v opravdovosti), nebo zodpovědností nedostatečnou, či falešnou.
Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. (2 Timoteovi 3:5)
Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a špatnosti! (Matouš 23:28)
Před Božím hněvem jsme varování a stále napomínáni. Chceme být čistí, jako svatí, morálně i přirozeně – mysl, srdce, tělo i duch. V srdci chceme uniknout všemu, co přijde na tento svět. Na tento svět přichází duchovní úpadku, doba extrémního vzrůstu nemorálností a duchovních bludařů, takových, co rádi v jednom kuse klamou sebe i ostatní nabídkou falešného světla. Přichází nejen doba temna, soužení, ale obrovská vlna lhostejnosti, sleposti, nadutosti, opovrhování, pýchy a legie zvrhlosti v myslích mnohých.
Ve své přirozenosti nejsme nikdo stvořen pro opak charakteru, než toho jediného Božího, jak nás Stvořitel/Otec stvořil. Nejsme tu od uctívání lidí, v podobě papežů, popularizovaných bohatýrů, jakýchkoliv vůdců, politiků nebo prezidentů. Nejsme tu od pohanského zbožšťování jejich, ani přírody – ničeho, co Bůh stvořil, kromě Jeho samotného, jak stálo, a stojí v neměnném Desateru Božích přikázání.
Samotné Desatero Božích přikázání si katoličtí protestanté. Katolíci vzpurně odmítají vše, kde není aktivní přítomnost jejich démonického modlářství – nahrazení falešným křesťanstvím (katolicko-modlářské antikřesťanství), ale Božím křesťanstvím nekatolickým, dle Bible. Vlk v rouše beránčím (papežství/osoba v bílém) se skrývá za vše biblické, ale jádro je velmi výrazným způsobem záměrně pohanské a plně modlářské.
Plně oddaná Církev katolická se s svým rouháním a herezemi daleko nedostala. Co je vidět není skryto, a co je skryto je usvědčeno Duchem svatým. Katolická Církev si skrze své papežství přepisovala doby a zákony. Varující na tento fakt jsou označováni za blázny a bludaři, vše označující dle svého neduchovně pudového rozumu za bláznovství, vyvyšující sebe samotné jako „hledače Světla“.
Prohlubování světa plného paradoxu a bezcharakterního bludu přináší pohanům a falešným věřícím chvíli blaha i zisku (zásadově ne vždy obojí). Na takové v případě neobrácení se a následování své pyšné široké cesty příjde tma a záhuba. Skrze nejrůznější biblická varování, nelze opomenout jedny z hlavních. V pohanské ideologii a odhalení skutečné povahy indiktrionálního rouhání falešné Církve (v Bibli jako katolická nevěstKa/hanl. také filcka oděna purpurem a šarlatem – barva biskupů a kardinálů“), zkoušela srazit Pravdu v Písmu svatém, skrze úpravu částí Desatera Božích přikázání – konkrétně se jedná dvě Vatikánem změněná přikázání: Exodus 20:2 a Exodus 20:4, které zní:
Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5 Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6 a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.
Boží hněv je pro nevěřící, nevědomé a neposlušné. Mnozí, právě tak, jako katolíci zapoměli na Boha a jeho obraz, jeho Zákony a Příkázání. Následují svého bůžka, vlastní idol, náhradu, náhradu Boha i jeho Slova Božího. Bůh byl přibit obraznými hřeby modlářství a mnohými náhradamy, s odměnou soli vrhanou do Jeho ran (představující vše antibiblické).
Bůh se nenechá špinit a nevaroval mnohé pro to, aby tu zanechal věrné, poslušné, napravitelné, činící pokání a Pánovu vůli plnící. Jsou mezi vámi i takcí, co odmítají kompletní Písm svaté, Desatero, Zákon/Smlouvu (Starý a Nový – Bible) a o Ducha svatého prosí zbytečně. Ducha tlumí a rmoutí, scházejí a sejí na cestě pohanské a cestě zkázy.
Vytržení není hoden nikdo, proto Pán vytrhne jen a pouze svou církev – POUZE KRISTOVU CÍRKEV/BOŽÍ DUCHOVNÍ DĚTI, žádnou Církev ze světa!
V roce 1981 se v malé jugoslávské vesničce jménem Medjugorje měla zjevit šesti dětem panna Maria. Příběh tohoto zjevení je ale velmi podivný a řada indicií nasvědčuje tomu, že se vše událo trochu jinak. A tento díl bude neobvyklý i pro vás, naše pravidelné diváky. Jde totiž o vyjímečný letní díl, který vznikl za neobvyklých okolností a průvodcem tak nemohl být ani Zdeněk, ani Martin…
Adam Hnida, který překonal zn*silnění farářem. Farnost ho nevyslechla. Proč to ututlali a Adama umlčeli? Co se stalo a jak se z toho dostal? Jak probíhá církevní soud a proč to faráři prošlo? To a mnohem více se dozvíte v tomto díle pořadu #odvážný
Kniha Rady pro církev nabízí výběr z osobních dopisů, publikovaných článků, zaznamenaných projevů a jiných pramenů, které Ellen Gould Whiteová během své služby církvi adresovala různým příjemcům. Jednotlivé rady byly v minulosti vydány ve vícedílných sériích Svědectví pro církev a Pokladnice svědectví. Kniha vznikla teprve v nedávné době a poprvé vyšla v roce 1971, tedy více jak padesát let po smrti autorky.
Publikace zpřístupňuje studijnímu úsilí českého čtenáře některé důležité texty, které se v minulosti výrazným způsobem účastnily formování praktické adventistické zbožnosti a vytyčení podstatných důrazů v celkovém směřování církve a které mají potenciál prospět věřícímu a celému společenství církve i dnes.
K radám přistupujme pozitivně. Jsou svědectvím o tom, jak Bůh prostřednictvím proroka vedl svoji církev v minulosti, a jsou pokladem, který nás může obohatit i v přítomnosti. Avšak Bůh ani v případě Bible nepodmiňoval své požehnání z její četby tím, že budeme bez promýšlení akceptovat vše, co je psáno. Boží poselství, ať přichází z různých zdrojů, vždy předpokládá pokoru, ale nikdy nezakazuje přemýšlení. Zodpovědná víra si naopak nezřídka klade otázky.
Upřímní věřící, kteří mají sklon nepřemýšlet o “příkazech z nebe”, jsou totiž vystaveni zvláštnímu nebezpečí. Tím, že se vyhýbají vlastnímu bolestnému hledání Boží vůle ve zdrojích Božího zjevení a také duchovnímu zápasu o přijetí vlastní zodpovědnosti za své jednání, a tím, že “poslušně” aplikují rady, utvrzují své křesťanství v “dětských botičkách” a alibisticky přenášejí zodpovědnost za své konání na “nebe”. Před sebou mohou být vzorově poslušní, ale před Bohem být nemusí. Nekritické devótní aplikování rad ve skutečnosti znevažuje Boha a jeho služebnici.
Proto je důležité instrukce Ellen Gould Whiteové promýšlet. Je potřebné hledat principy, které jako prorok prosazuje, a pátrat po praktické aplikaci, kterou nabízí jak někdejší zkušenost, tak současné prožívání víry. Důležitým pravidlem pro aplikaci rad z minulosti do současnosti je uvědomit si situační kontext původního příjemce instrukcí. Ne vždy samotná rada poskytne dostatek informací o okolnostech, v kterých se primární adresát nacházel. Je třeba to zjistit dalším studiem. Ne vždy však je to možné. To nás vyzývá k určité obezřetnosti, abychom mechanicky nepřenášeli pokyny pro jiného na nás samé nebo někoho jiného v současnosti. Je tedy třeba na základě konkrétní instrukce a situačního kontextu pojmenovat problém, který autorka pomáhala řešit. Pak musíme vědět, zda současný problém je obdobný a zda je vhodné aplikovat její konkrétní rady dnes, máme-li vhodnější současná řešení. Jedná-li se o stejný problém a nedisponujeme-li případnějšími řešeními, můžeme s rozvážnou vírou aplikovat radu do naší situace. Při tom nezapomeňme, že rada, kterou se právě zabýváme, nemusí být jedinou její instrukcí. Třeba to je jen jeden ze způsobů, jak léčila problém. Pouze všechna její vyjádření k problematice mohou poskytnout vyvážený pohled na její radu. Moudré zacházení s radami Ellen Gould Whiteové zahrnuje i to, že neděláme z jejích výroků měřítko pravého adventismu. Ona sama byla proti takovému počínání.
Proroci jsou jen lidé, a proto se může stát, že naše současné poznání vnímá určitou skutečnost zmíněnou v konkrétní radě jinak. I prorok je dítětem své doby, jejích starostí a jejího poznání. To mu však neubírá v církvi na vážnosti. Bůh ho pověřil, aby posloužil církvi v určité etapě její cesty, a nikoli aby mu vybudoval jméno ověnčené naprostou neomylností, které ostatně má jen Hospodin. Bůh stále vede svoji církev a dává jí nové pochopení zodpovědnosti na světě. Pastorační vedení prorokem, jakým byla Ellen Gould Whiteová, nepochybně zůstává Božím světlem pro církev i v současnosti.
Za vydavatelství Miloslav Žalud
Anglicky mluvící čtenář může nahlédnout do Study Guide pro tuto kompilaci, který byl vydaný Institutem E. G. W. v roce 1990, na adrese http://www.whiteestate.org/guides/cc.pdf.
