Desatero Božích přikázání ustanovuje vše, co řekl Bůh a prvně, jak je zaznamenáno a zapsáno na kamenné desky, Jeho vlastním prstem.
Toto formální desatero nemá za cíl absolutně nic pozměňovat, či nahrazovat. Je neodmyslitelně potřebné se řídit tím prvním, Božím jediným a nenahraditelným Desaterem, oněch deseti přikázání.
Svobodokřesťanství, nebo-li Svobodné křesťanství všech takových zachovávají ono Boží přikázání, řídí se vším, co Bible, jakožto Písmo svaté našeho Boha živého, všeho a všech uzákoňuje v Starém i Novém zákoně. Bible jako Zákon nebyl psán lidským rozumem, ale vše bylo zapisováno skrze Ducha svatého, který (těm, co prosí v opravdovosti, jelikož skutečná víra nepochází z ničeho, co je lží a nikoliv čehokoliv, co z opravdovosti nepochází) dává vše potřebné a každému, co sám uzná za vhodné. Je tak nadmíru vhodné žádat o potřebné, včetně pokání, posilňování, a přeci mnohokrát o rozum, moudrost a poznání.
Duchovní hodnoty a sebeuvědomnění
1. Bůh stvořil nás i Písmo svaté, to které hlásá to z Pravdy jediné – je pouze jeden Pán, jedna víra a jeden křest, proto se nech biblicky pokřtít ponořením a cti též pravidlo věřících, neboť též jeden Bůh jest, jediný Syn Boží a Spasitel, ten Beránek Boží, skrze kterého jsme byli očištěni a jedno Desatero, které zachovávat máme a s láskou zachováváme.
2. Nebudeš si vytvářet modly na nebi, na zemi, ani ve vodách pod zemí. Nebudeš člověka vyvyšovat, klanět se mu, a urážet tak Boha, neboť vše se děje díky Němu a tomu, kdo je naším biblickým, jediným a nenahraditelným Synem Božím, tím jediným prostředníkem snímajícího naše hříchy, který za nás všechny byl na kříži – Ježíš Kristus.
3. Jakékoliv počiny budeš moci plnit s předností upřímné modlitby prosebné za moudrost, kterou ti Bůh, skrze svého Ducha svatého daruje pro moudrost, rozum, poznání, či cokoliv, co hodláš projevit, darovat, nebo čím vyučovat a v lásce kohokoliv nejen napomínat.
4. Cti otce i matku svou. Buď dobrý a spravedlivý, uvážlivý a milosrdný, nejen v jejich očích. Nejednej však jako rodiče v dobru nedostateční, Hospodina, svého Boha pros, toho, který dobře rozsuzuje a obnoví v směru jím určeným pro všechny, kdo Ho milují.
5. Jídlo i pití se vší střídmostí přijímáme. Chudým a slabým v Úctě dobrodiní prokazujme, s obětavostí naší vlastní, skrze toho, který dává chléb nejen k nasycení, duchovní, ale i živý, jaké život samotný.
6. Kdo bloudí s pohany, pohanstvím je rozdělován od správných mravů a počinů, proto ať každý následujeme pravdu, smír a cestu vedoucí jen a pouze k Světlu samotnému, než-li Jej o to více ředit a zhednodnocovat, čemukoliv se podmaňovat a vícero tak znevažovat. Kroky vedoucí pouze spolu s Pánem všeho zářného a dobrého, Boha samotného jsou plností obhajitelné a ničím neprospěšné.
7. Buďme nejen jeden druhému solí země, nýbrž těmi, kdo jsou vždy vhod pro jakékoliv Boží slovo a toto Slovo života podporující a zotevírající v duších jakýchkoliv ostatních.
8. Svěť a cti pouze Bohem k posvěcování schválené. Bůh jím samotným, cokoliv prokleté prokleté zpětně neposvěcuje, takové tedy jest ovoce, narozdíl od Zlého. Nežehnejme tedy všemu, co z Pravdy nepochází, ale to dobré ovoce pod rouškou své vlastní v Pánu a díky Němu ctěme a vyvyšujme. Pravdu mnozí přináší, ale i mnozí rmoutí, takovým neslouží Pravda, ani nic z Ní, žádné jiné, než opravdové, jediné Boží.
9. Nejen srdce nezatvrzujme, Ducha svatého nermuťme, neopomíjejme a Pánu se nevzdalujme, mysl naopak očišťujme, s protříbeností smýšlejme, každou nečistotou, nesrovnalostí, či zmatkem navštěvujme v srdcích Boží zodpovědnost a spravedlnost, jako v slzách lkání, neboť bez vody, nelze duhu spatřit.
10. Budiž veleben každý, kdo má korunou své jediné naděje od Boha a jediného Prostředníka, toho jediného prvorozeného, Otcem Bohem vyvoleného Beránka Božího, Pána Ježíše Krista, jako svou jedinou, první a poslední spásnou naději.